Šalvěj lékařská
Šalvěj lékařská
Salvia officinalis L.
Šalvěj je koření středozemí, kde se používá již mnohá léta.
Mattioli o ní psal jako o vzácné a užitečné léčivé i chutné bylině a doporučoval:
„. . . připravovat pokrmy se suchou utlučenou šalvějí, neboť jsou libé," a užívat ji „lidem chudým i bohatým v lékařství, kuchařství i ve sklepích". Ve staročeské kuchyni byla podle Z. Wintra šalvěj rovnocenná s petrželkou.
Šalvěj obsahuje především třísloviny a hořčiny, ale i některé hormony a sloučeniny kyseliny nikotinové.
Šalvěj lékařská je tedy léčivka i koření s bohatou minulostí. Škoda, že zmizela z našich zahrádek, kde kdysi byla pěstována s ostatním zeleným kořením.
Je to víceletá rostlina, která má ve spodní části dřevnaté lodyhy. Listy jsou vejčité, vroubkované, s jemně svraskaným povrchem, barvy zelenošedé až stříbrošedé. Mají silnou kořennou vůni a aromatickou svíravě nahořklou chuť. Jako koření a do léčivých čajů se používá list. Šalvěj kvete v červenci fialovými pyskatými květy. Roste na slunných místech, na chudších, suchých půdách. Dala by se tedy na zahrádce pěstovat v podobných podmínkách - třeba i na skalce, má totiž hezký list i květ.
Jako koření se sbírají čerstvé listy po celý rok, pro sušení jsou nejlepší před květem. Šalvěj je i medonosná rostlina.
Šalvěj zmírňuje nadbytečné pocení, ničí baktérie, působí protizánětlivě, podporuje trávení a zlepšuje funkci žlučníku a jater. Používá se jako kloktadlo při zánětech v dutině ústní, vyrábí se z ní silice používaná v lékařství a v kosmetice.
Používá se v bylinkových směsích společně s mátou, yzopem a petrželkou do másel a pomazánek.
Šalvěj má velmi silné kořenité aróma i výraznou chuť, proto jí nepoužíváme mnoho. Zcela stačí na jednu porci jeden až dva lístečky čerstvé nebo malá špetka suché, drcené šalvěje.
Pro ty, kteří se rozhodli svou potravu nejdříve zničit vařením:
Šalvěj patří především na skopové a jehněčí, telecí pečeně, k rybám.
Šalvěj lékařská jako léčivá rostlina
