3. Zácpa - největší nepřítel vašeho těla
CO JE ZÁCPA?
Odborný název OBSTIPATIO je odvozen od latinského slova „obstipare“, což znamená ucpávat, městnat, stlačit. Být ucpán tedy znamená, že nahromaděné masy stolice ztěžují vyprazdňování. Stav „ucpání“ může však také znamenat nahromadění stolice někde ve střevě, i přes zdánlivě normální stolici.
Zácpa je potíž číslo jedna, která je základem téměř každé nemoci, může se považovat za počáteční a první příčinu skoro každé poruchy lidského organizmu. Je nejčastější chorobou „civilizovaného“ lidstva. Zácpa ovlivní zdraví tlustého střeva, na kterém závisí zdraví těla jako celku.
Existují dvě příčiny zácpy. Ta první je konzumace denaturovaných a rafinovaných potravin, které nemohou vyživovat orgány zodpovědné za vylučování odpadových látek. Druhá příčina, která se vyskytuje častěji u mladých lidí - ale i starší a zralí jedinci nejsou ušetřeni - je, že při nucení na stolici nenecháme všechno ležet a běžet a nespěcháme přímo na WC.
ZÁCPOU TRPÍ FUNKCE STŘEVA
Kdyby vyřešení problému ucpání záviselo jen na vypláchnutí volně ležících substancí v tlustém střevě, nebylo by těžké situaci zvládnout. Vyšší nálev je většinou dostačující. Tak jednoduché to však není. Zácpa nespočívá jen v zadržení stolice ve střevě, ale také v městnání v první polovině tlustého střeva, od slepého střeva do poloviny příčného tračníku. Slepé střevo je umístěno v blízkosti chlopně, která je na začátku tlustého střeva. Stěny tohoto úseku střeva jsou vybaveny citlivými nervy a svaly, které mají za úkol vyvolávat vlnovité pohyby - známé jako peristaltika - a tak dopravit obsah střevní ze slepého střeva do konečníku, aby mohl být vyloučen. Jde o vzdálenost asi 150 centimetrů.
NORMÁLNÍ TLUSTÉ STŘEVO
Prstencová svalovina a střevní výdutě a jejich vztah k částem těla a nemocem
Na diagramu „Léčba tlustého střeva“ vidíte, že je slepé střevo část vzestupného tračníku a leží u odstupu tenkého střeva. Konečník je dolní úsek tlustého střeva.
Nehledě k peristaltice má první polovina tlustého střeva dva další důležité úkoly. Za prvé má získat ze zbytků strávené potravy přicházející z tenkého střeva všechny živiny, které jsou k dispozici a které tenké střevo nemohlo vstřebat. Za tím účelem se kašovitý obsah střeva odvodní a tekutina se předá s ostatními živinami stěnou střevní do krve. Takto získané živiny dopravují cévy střevní stěny do jater k dalšímu zpracování.
Jestliže stolice v tlustém střevě kvasí a zahnívá, přicházejí shora jmenované živiny do krve jako toxické substance. Co by v normálním případě bylo výživné, způsobuje teď toxémii - otravu krve (viz také Dr. John Tolden: Všechny choroby začínají toxémií).
Toxiny jsou produkovány patogenními (choroby vyvolávajícími) bakteriemi. Například furunkl (nežit) může být prvním ukazatelem toho, že je tělo v toxemickém stavu.
Mnozí, ať zdravotníci nebo laikové, se domnívají, že nálevy a výplachy střeva odplaví střevní flóru a kluzký povlak tlustého střeva. Tato domněnka je nesprávná a postrádá důkazů. Jestliže tvrdá stolice vytvoří ve střevě krusty je nemožné, aby sliznice tlustého střeva normálně pracovala a její žlázy produkovaly nutný hlen. Chybějící kluzkost sliznice zhoršuje zácpu a tím i toxémii.
Krusta z fekálií ruší, nebo dokonce brání rozprostření kluzkého hlenu ve střevě, vzniku peristaltických pohybů střev, absorpci a využití živin z obsahu střevního, které sem přešly z tenkého střeva.
Není třeba velké představivosti k tomu, že mazlavá stolice může snadno tvořit povlak na vnitřní straně střevní stěny, který se svými vlastnostmi podobá lepidlu. Je také zřejmé, že má takový povlak, který znemožňuje pohyby střeva, jehož následkem je pak permanentní toxémie.
POBYT V NEMOCNICI, KTERÝ SE NEUSKUTEČNIL
Před několika léty mi zatelefonoval jeden můj přítel, aby mi oznámil, že příštího dne jde do nemocnice. „Proč?“ zeptal jsem se. Řekl mi, že má uzávěr tlustého střeva a že nemůže jít na stolici. Zadržení stolice a starých odpadových produktů po delší časový úsek může pasáž tlustého střeva blokovat a stolici znemožnit.
... Zeptal jsem se ho, proč si nenechá udělat několik výplachů tlustého střeva (hydrocolon), když přece náš program zná. Odpověděl, že to nepřichází v úvahu, protože nejbližší možnost k provedení je 150 km vzdálená. Namítl jsem, že já bych jel raději 150 km, než bych šel do nemocnice. Nakonec podnikl můj přítel přece jen tu stopadesátikilometrovou cestu a po týdnu mi řekl telefonicky, že jsem mu zachránil život, že se cítí dobře, co už léta nepoznal a že si brzy zajede na další výplachy.
A to není žádný ojedinělý případ! Mohl bych o takových pacientech napsat knihy. Moje výzkumy v této oblasti mne stále přesvědčují o tom, že není správné zahajovat jakoukoliv léčbu bez předchozí série střevních výplachů.
Neexistují potíže a choroby, u kterých by po řadě střevních výplachů léčba nezabrala rychleji a účinněji.
