Hroznové víno
Hrozny – Vitis vinifera
Hrozny obsahují průměrně 80% vody. Jejich obsah cukru je vysoký, ale nepočítají se k „sacharidovým“ plodům. Jsou bohaté na draslík a železo a jejich alkalické substance převažují.
Čerstvé hrozny patří k našemu nejzdravějšímu sezónnímu ovoci. Jsou jedním z nejlepších prostředků k vylučování kyseliny močové z organizmu. Jsou hodnotné také proto, že povzbuzují vylučování trávicích šťáv.
Bohatá konzumace vinných hroznů se stala, jako tak zvaná vylučovací dieta, oblíbenou a úspěšnou metodou k obnovení acidobazické rovnováhy těla. K tomu jsou vhodné všechny druhy hroznů.
Jídlo, které se skládá jen z půl nebo jednoho kilogramu hroznů (podle chuti jednotlivce), je velice sytící a výživné. Jestliže jíme tři až čtyři dny jen asi čtvrt kilogramu zralých hroznů každé 2 hodiny, můžeme dosáhnout dobré očisty celého organizmu.
Když se víno ještě plete s révou
Hrozny – ty malé kulaté dary slunce, které si s námi hrají v ústech a rozechvívají chuťové pohárky mezi sladkostí, šťavnatostí a jemnou kyselinkou – patří mezi nejstarší kultivované plody na Zemi. Jejich domovinou je oblast kolem Kavkazu a Blízkého východu, ale dnes už vinice klíčí všude tam, kde se slunce umí opřít do listí a kde se země nebojí vydat své cukry.
Latinsky se vinná réva jmenuje Vitis vinifera a kromě toho, že plodí ty nejznámější bobulky pod sluncem, nese v sobě i tajemství dlouhověkosti, očisty a jemné radosti. Existují stovky odrůd – od zelených a zlatých až po rudé, modré a temně fialové. Některé mají pecky, jiné ne. Některé praskají pod zuby, jiné se rozplývají jako letní sen.
Chuť hroznů se liší podle odrůdy, podnebí i půdy. Mohou být medově sladké, s květinovým tónem nebo nakyslé a lehce svíravé, obzvlášť pokud se konzumují i se slupkou. A právě slupka – i když ji mnozí z nás rádi odstrkují – v sobě skrývá to nejcennější. Obsahuje totiž látky jako resveratrol, které mají zcela mimořádné účinky na srdce, cévy a procesy stárnutí.
V syrové podobě – tedy bez kvašení, sušení, vaření nebo lisování na alkohol – jsou hrozny tím nejněžnějším způsobem, jak dodat tělu sladkost, bez pocitu viny a bez kyselinotvorného účinku. Právě naopak. Hrozny silně alkalizují a pomáhají nastavit vnitřní rovnováhu, jak chemickou, tak i psychickou.
Hroznová rovnováha – když cukr léčí a neškodí
Ještě než si někdo začne ťukat na čelo, že vysoký obsah cukru v hroznech přece nemůže být zdravý, je třeba říct jediné: hrozny nejsou tabulka čokolády. Jsou přirozenou zásobárnou glukózy a fruktózy, zabalenou do balíčku minerálů, antioxidantů a vody, která umí tělo nejen zasytit, ale i důkladně pročistit. A právě v tom je ten rozdíl – jejich cukr je součástí celého rostlinného systému, ne izolovanou substancí bez smyslu a svědomí.
Jedním z nejpozoruhodnějších účinků hroznů je jejich schopnost napomáhat vylučování kyseliny močové z těla. To ocení nejen ti, kteří trpí dnou, ale i všichni, kdo si rádi dopřávají škroby, mouku a jiné potraviny, které mají tendenci okyselovat organismus. Hrozny, zejména v době sezóny, fungují jako měkký kartáček, který vyčistí tělo zevnitř – jemně, ale důsledně.
Kromě toho obsahují značné množství draslíku, který napomáhá regulovat krevní tlak a podporuje činnost ledvin. Železo v hroznech je vítaným přínosem pro krvetvorbu, zatímco vysoký obsah antioxidantů chrání buňky před oxidativním stresem, zpomaluje stárnutí a podporuje regeneraci.
A co srdce? Hrozny, zejména ty s tmavě modrou až fialovou slupkou, jsou výborným spojencem kardiovaskulárního systému. Resveratrol obsažený právě ve slupce působí protizánětlivě, zlepšuje pružnost cév a přispívá ke snížení hladiny cholesterolu. Je to jako by každá bobulka šeptala: „Dýcháš volněji, srdce bije lehčeji.“
Pro trávicí soustavu jsou hrozny rovněž požehnáním. Podporují tvorbu trávicích šťáv, zlepšují peristaltiku a zároveň dodávají lehkost a energii. Proto se často používají při tzv. hroznových půstech, kdy se po dobu několika dní konzumují pouze hrozny – a to každé dvě hodiny v menším množství. Tělo se tak dostává do hlubší rovnováhy, bez hladu a bez stresu.
Jak se hrozny jedí, pijí a slaví
Hrozny jsou z těch plodů, které se dají sníst bez jakékoliv úpravy, bez nože, bez mixéru a někdy i bez talířku – jen tak, přímo z ruky. A právě v tom spočívá jejich kouzlo. Není třeba nic přikrášlovat. Stačí se posadit s miskou zralých hroznů, vychutnat si prasknutí první bobulky a zapomenout na svět kolem.
Když se však rozhodnete hrozny zpracovat, otevře se vám celá škála možností. Čerstvá hroznová šťáva je skutečný elixír, který chutná sladce, někdy až medově, jindy s jemným trpce svíravým nádechem – podle odrůdy a zralosti. Nejlépe se lisuje z bezsemenných odrůd, ale i klasické hrozny s pecičkami dají šťávu lahodnou a překvapivě vydatnou.
Šťáva z hroznů je ideálním nápojem ráno, kdy probouzí zažívání a napomáhá vylučování toxinů. Oceníte ji však i odpoledne, kdy dochází energie a tělo volá po něčem sladkém – hroznová šťáva ho uklidní i povzbudí zároveň. A hlavně – nemusíte se bát, že by přetížila slinivku nebo zanechala kyselou stopu jako rafinovaný cukr.
Hrozny si dobře rozumí s jinými druhy ovoce, hlavně s jablky, hruškami, pomeranči nebo melounem. Není však vhodné je míchat s kyselými plody jako citron, kiwi nebo ananas, protože by mohly narušit jemné trávení. Ve spojení se sladkými plody vznikají harmonické kombinace, které působí na tělo jemně a čistě.
A pokud hledáte méně známé využití, zkuste rozmačkat pár zralých hroznů a přidat je do zeleninového salátu místo octa – jejich sladkokyselá chuť krásně zvýrazní zbytek ingrediencí. Nebo je rozmixujte s troškou vody a přefiltrujte – vznikne jemný sirup, který ozdobí každý ovocný pohár.
V antickém světě byly hrozny symbolem hojnosti, života a radosti. Dodnes se v mnoha kulturách slaví jejich sklizeň jako významná událost roku, plná díků a rituálů. A není divu – vždyť každá bobule je malý svět plný slunce, minerálů a láskyplné péče vinice.
Sladké, ale moudře – tipy, nuance a poklad na závěr
Hrozny jsou sice darem přírody, ale i u darů platí jedno tiché pravidlo: vnímejte své tělo. Někteří lidé s citlivým trávením nebo sklonem k nadýmání mohou na větší množství hroznů reagovat nepohodlně – zvláště pokud jsou konzumovány s jinými jídly nebo příliš rychle. V tom případě stačí zvolnit tempo, sníst méně a vždy naslouchat vnitřnímu hlasu, který přesně ví, kdy je dost.
Hrozny mají vysoký obsah přírodního cukru, a proto se při diabetu nebo u přísných režimů s nízkým příjmem sacharidů konzumují opatrně, ideálně ve velmi zralém stavu a nejlépe samostatně. Šťávy z hroznů se doporučují pít čerstvé, ihned po vylisování, ideálně dopoledne nebo při krátké ovocné kúře. Není vhodné je skladovat dlouho – jakmile začnou kvasit, mění se jejich vnitřní chemie a tělo už z nich takový užitek nemá.
Skladování hroznů si žádá trochu něhy – nejlépe jim je v chladu, ale ne v lednici pod 4 °C. Zde rychle ztrácí aroma i texturu a mohou podléhat plísním. Ideální je uložit je na tácku nebo v ploché misce do chladné spíže či do horní přihrádky lednice, odkud si je můžete brát po hrstech jako sladký lék.
Vědecké výzkumy potvrzují to, co naši předkové věděli dávno: hrozny a jejich slupka obsahují polyfenoly, flavonoidy a hlavně resveratrol, látku, která pomáhá snižovat záněty, chrání cévy, působí proti stárnutí a má vliv i na snížení rizika některých druhů nádorových onemocnění. Studie publikované v uznávaných časopisech potvrzují jejich přínos při prevenci srdečních chorob i zlepšení metabolické rovnováhy.
A protože je vždy dobré uzavřít kapitolu chutně a inspirativně, přidávám malý
receptový tip
Vyzkoušejte čerstvou hroznovou šťávu s dužinou ze dvou hrušek a pár lístky čerstvé máty. Pokud máte odšťavovač, vznikne jemná, sladká a přitom osvěžující směs, která působí jako domácí lázeň pro vaše buňky. Ideální je vypít ji dopoledne, ideálně na slunci, třeba i s bosými chodidly v trávě. Tělo i mysl budou jásat.
Rozinky
