Kokos

Kokosovník ořechoplodý

Cocos Nucifera

Kokos bílý vnitřek plodu - endosperm, kopra obsahuje 60 - 67% tuku, 20% glycidů, 8% proteinu a 6% vody. Lisováním nebo extrakcí se získává kokosový olej s bodem tání 23 - 26°C. Usušený kokos se mele na kokosovou moučku.

Kokos – exotický ořech, který není ořech

Když vezmete do ruky kokos, držíte v dlani miniaturní svět. Je kulatý jako planeta, pevný jako skála, těžký jako tajemství a ukrývá v sobě tichou sílu, která dlouho zraje na slunci a větru tropických ostrovů, než se odváží spadnout a být objevena. Kokos, tedy přesněji kokosový plod, pochází z kokosovníku ořechoplodého (Cocos nucifera), nádherného palmovitého obra s ladně převislými listy, jehož kořeny se zarývají hluboko do písku a který si potrpí na slaný vánek a horké dny.

Botanicky je kokos peckovice – a ne ořech, jak si mnozí myslí. Má tři vrstvy: vnější hladkou slupku (exokarp), vláknitou vrstvu (mezokarp) a tvrdou skořápku (endokarp), uvnitř které se skrývá to nejcennější – dužina a tekutina, kterou známe jako kokosovou vodu. Když je kokos mladý, je plný této průzračné, lehce nasládlé šťávy. Jak dozrává, voda se vstřebává a uvnitř se tvoří pevná, krémově bílá dužina. Všechny fáze mají svou krásu i využití – a každá žena, která někdy držela kokosový ořech v ruce, ví, že otevřít ho vyžaduje nejen nástroje, ale i odvahu, trpělivost a někdy i muže.

Kokosovník roste převážně v oblastech jihovýchodní Asie, Tichomoří, Afriky a Střední Ameriky. Miluje teplo, vlhko a sluneční polibky. Je to strom, který dává – stín, potravu, olej, nádobí, vlákna na košťata, i stavební materiál. V některých kulturách je považován za strom života, protože z něj lze získat vše potřebné k přežití.

Ačkoliv k nám kokos dorazí po dlouhé cestě, v sobě stále nese energii tropického slunce. A s trochou lásky dokáže vykouzlit z každé kuchyně plážovou chýši plnou radosti.

Co se skrývá pod slupkou – výživové zlato

Kokos není ovocem, které by se chlubilo přebytkem vitamínu C nebo enzymy jako ananas. Jeho síla je jinde – v tucích. A to ne v ledajakých. Kokosová dužina i olej obsahují hlavně nasycené mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem (MCT – medium chain triglycerides), které se v těle chovají úplně jinak než běžné nasycené tuky. Nepotřebují žluč ani enzymy pro rozložení, jsou ihned vstřebávány do jater, kde se proměňují na energii – a neukládají se ve formě tukových zásob. Proto je kokos tak oblíbený v detoxikačních programech i u těch, kteří se snaží podpořit metabolismus bez stresu a hladovění.

Dužina obsahuje také vlákninu, a to jak rozpustnou, tak nerozpustnou – podporuje tedy jemné čištění střev, pravidelnost a výživu mikrobiomu. Ve 100 g čerstvé kokosové dužiny je přibližně 33 g tuku, z toho většina ve formě kyseliny laurové, kaprinové a kaprylové – látky s antivirovým, antibakteriálním a protiplísňovým účinkem. Ať už trpíte na kandida infekce, oslabenou imunitu nebo zažívací dysbalanci, kokos vám může být oporou.

Z minerálů kokos září obsahem draslíku, hořčíku, fosforu, železa a zinku. Kokosová voda pak obsahuje elektrolyty, které pomáhají hydrataci a obnově rovnováhy po fyzické aktivitě nebo v horkém dni. Obsahuje i stopové množství vitamínů skupiny B (zejména B1, B3 a B6) a také vitamin E – přirozený antioxidant, který vyživuje pokožku a chrání buňky před oxidativním stresem.

Kokos má nízký glykemický index a poměrně nízký obsah cukru, zvláště pokud se jedná o mladý zelený kokos. Naopak sušený kokos, kokosový cukr nebo kokosová mouka mohou mít odlišné parametry – proto je vždy dobré vědět, v jaké podobě kokos konzumujete.

Kokosová voda – tekutina, která ví, co dělá

Kokosová voda je čirá, lehce nasládlá tekutina uvnitř mladého kokosu, a rozhodně si ji nespleťte s kokosovým mlékem – to se vyrábí z dužiny a má zcela jinou chuť i vlastnosti. Voda je nejčistší podoba kokosové esence – přírodní iontový nápoj, který má téměř totožné složení jako lidská plazma. V dobách válek se dokonce používala jako nouzová infuze, protože je sterilní, plná elektrolytů a minerálů.

Při pravidelné konzumaci kokosová voda podporuje ledviny, močové cesty, srdce, nervový systém i hydrataci pokožky zevnitř. Je ideální pro horké letní dny, při horečce, po cvičení nebo při únavě. A pokud ji smícháte se špetkou růžové himálajské soli a několika kapkami citronu, dostanete dokonalý domácí izotonický nápoj, který je přirozený, lehký a účinný.

Kokosová voda je výjimečná tím, že obsahuje kyselinu laurovou – stejnou, jaká se nachází v mateřském mléce – a která má významné imunologické účinky. Pokud tedy hledáte něco jemného a zároveň posilujícího, kokosová voda je dar z nebes.

Kokos a tělo ženy – hormonální tanec, který má rytmus

Kokos, i když se tváří jako nevinný plod s hnědou skořápkou, je v jádru hluboce ženský. Nese v sobě rytmus tropů, moudrost pomalého zrání a odvahu stát se výživou pro tělo i duši. Není náhoda, že právě kokosový olej bývá v přírodních kulturách používán pro podporu plodnosti, hormonální rovnováhy a ženské vitality.

MCT tuky, které kokos obsahuje, přinášejí nejen energii bez zátěže, ale také stabilitu – nejen krevnímu cukru, ale i hormonálním hladinám. Pomáhají stabilizovat hladinu inzulínu, čímž přispívají k rovnováze estrogenu a progesteronu. Ženám v premenstruačním období, během menstruace nebo v přechodu přináší kokos úlevu od výkyvů nálady, únavy i otoků. Navíc – kokos snižuje zánět, a tím i jemně ulevuje při hormonálních bolestech nebo nepříjemnostech, které tělo signalizuje právě v období cyklických změn.

Kyselina laurová, kaprinová a kaprylová mají výrazné antibakteriální a protiplísňové účinky, a díky tomu je kokos oblíbeným pomocníkem při candidě, ekzémech, gynekologických potížích i opakovaných infekcích močových cest. Čistí zevnitř, ale i zvenku – kokosový olej se totiž krásně vstřebává do pokožky, kde podporuje regeneraci, hydrataci a ochranu před sluncem i stárnutím.

Kokosová voda navíc působí jako jemné diuretikum a pomáhá odvádět přebytečnou vodu z těla – takže i během těžkých dnů, kdy se tělo cítí nateklé, zadržené a unavené, může být doušek kokosové vody malým tropickým vysvobozením.

Střeva, imunita a mozek – kokos jako tichý spojenec

Střevní mikrobiom miluje vlákninu. A kokos mu ji dodává v ideální formě – nerozpustnou i rozpustnou. Dužina kokosu jemně mechanicky čistí střeva, podporuje peristaltiku a přispívá k růstu prospěšných bakterií. Pravidelná konzumace kokosu může pomoci při zácpě, nadýmání i syndromu dráždivého tračníku – bez vedlejších účinků, bez návykovosti a bez chemie.

A co víc – kokos svými tuky podporuje vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), které hrají klíčovou roli v imunitě, zdraví kostí, pokožky i psychiky. Navíc MCT tuky slouží jako přímý zdroj energie pro mozek – a to bez nutnosti složitých metabolických přeměn. To je důvod, proč kokos často najdete i ve výživě lidí s Alzheimerovou chorobou nebo neurodegenerativními poruchami. A i když nejste pacient, ale jen máte občas mozek jako vatu, kokos vám pomůže rozsvítit světýlko a najít ztracený nit.

Zajímavostí je, že kokosové tuky podporují tvorbu ketonů – a tedy jsou přirozenou výživou při přechodu na ketogenní způsob stravování nebo při přerušovaném půstu. Mozek na ketonech často pracuje ostřeji, soustředěněji a bez pocitu únavy. A pokud navíc vypijete kokosovou vodu, doplníte elektrolyty a posílíte nervový systém včetně srdečního svalu, který díky draslíku bije rytmem klidu a odhodlání.

Kokosová péče o pokožku a vlasy

Kokosový olej je král hydratační péče. Nanesený na ještě vlhkou pokožku po sprše uzamyká vlhkost a zanechává tělo jemné, voňavé a chráněné před vysušením. Je ideální pro suchou, citlivou, ekzematickou nebo stárnoucí pokožku. Funguje jako jemný odličovač, masážní olej, balzám na rty i regenerační zábal na vlasy.

Vlasy milují kokos – zvláště pokud jsou suché, lámavé nebo chemicky ošetřené. Kokosový olej proniká hluboko do vlasového vlákna, vyživuje ho zevnitř a zanechává ho hebké, lesklé a silné. Stačí nanést malé množství do konečků, nebo vytvořit teplý zábal na celou délku a nechat působit přes noc. A ráno? Vaše hříva vám poděkuje zpěvem.

Kokos také chrání pokožku před UV zářením (má přirozený SPF okolo 4–6), takže je vhodný jako jemná ochrana při běžném pobytu na slunci – ne však při delším opalování na pláži. A pokud už se stane, že slunce bylo příliš horlivé, kokos zklidní, zchladí a pomůže pokožce zregenerovat.

Kokos v kuchyni – palmový poklad, co ladí sladce i slaně

Když se řekne kokos, mnozí si vybaví sladké tyčinky, vánoční cukroví nebo orientální chuť thajské polévky. Jenže kokos je mnohem víc než jen vzpomínka na tropické dovolené nebo chvilkové dobroty. Je to potravina, která v sobě spojuje výživu, léčivou sílu, rafinovanou chuť a všestranné využití. A co je nejlepší – kokos se dá připravit na nespočet způsobů, aniž by přišel o svou esenciální podstatu. Nemusíte ho vařit, nemusíte ho péct – stačí ho pustit do své kuchyně v jeho přirozené, syrové, lahodné podobě a on se vám za to odmění lehkostí, sytostí i radostí.

Začneme-li mladým zeleným kokosem, dostáváme tekuté zlato – kokosovou vodu, kterou lze pít samostatně, přidat do smoothie nebo použít jako základ na raw omáčku, která v sobě nese tóny slanosti i nasládlosti zároveň. Je to nebeský základ pro letní zeleninové elixíry, kdy smícháte kokosovou vodu s limetkovou šťávou, špetkou soli, troškou zázvoru a listy máty – a rázem tu máte nápoj, který osvěží i po probdělé noci nebo letní přeháňce, kdy si tělo žádá restart.

Když vezmete dužinu z mladého kokosu – měkkou, nasládlou a hedvábnou – můžete ji rozmixovat na kokosové mléko nebo jemný krém, který je skvělý do raw dezertů, ovocných koktejlů nebo krémových polévek. Starší, tvrdší dužina z hnědého kokosu se zase hodí na strouhání – můžete z ní udělat kokosovou mouku, mléko nebo tuk.

Kokosové mléko je krémový extrakt z rozmixované kokosové dužiny a vody. Výborně se hodí do indických kari, thajských polévek nebo jako alternativa smetany v syrové kuchyni. Můžete ho smíchat s banánem, skořicí a kapkou medu – a vznikne lahodná snídaně, která pohladí a zasytí, aniž by tělo zatížila. Kokosové mléko je možné i fermentovat – a tehdy vzniká kokosový jogurt, který při troše trpělivosti zvládnete i doma a tělu dodáte nejen tuky, ale i probiotika.

Kokosový olej se používá především ve studené kuchyni, protože při vysokých teplotách ztrácí část svých enzymatických vlastností – a navíc, když už je příroda tak štědrá a dává nám kokosovou esenci v raw podobě, proč bychom ji tepelně ničili, že? Lžička kokosového oleje do raw dezertu, do ranní kaše z chia semínek, nebo jen tak do pusy na podporu metabolismu – to vše jsou cesty, jak tělu dát to, co potřebuje, bez výmluv a zbytečné chemie.

Kokosové šťávy? Ano – i když jinak

Kokos není typické šťávové ovoce. Dužina se nevylisuje jako pomeranč nebo mrkev. Ale přesto má své místo v říši tekutého zdraví. A to hned v několika podobách. Kokosová voda je hotová šťáva – čirá, čistá, bez vlákniny, ale plná elektrolytů. Je lehce sladká a má jemný nádech tropické svěžesti. Ideální je pít ji ráno nalačno nebo v odpoledním útlumu, kdy mozek zpomaluje, tělo těžkne a vy cítíte, že by to chtělo trochu tropického víru – ale ne kávu.

Když však smícháte kokosovou dužinu s vodou a přepasírujete, získáte kokosové mléko, které sice není šťávou v pravém slova smyslu, ale ve světe syrové kuchyně hraje roli krémového nápoje, základního prvku pro kombinace s ovocem, ořechy nebo zeleninou. Zkuste do něj přidat kousek manga, špetku skořice, lžíci slunečnicových semínek a pár kapek citronové šťávy – vznikne krém, který voní po dálkách a zároveň vás uzemní jako horký čaj o Vánocích.

A pak je tu ještě kombinace – kokosová voda a čerstvá lisovaná šťáva. Míchání kokosové vody s ananasem, pomerančem, okurkou nebo limetkou vytváří lehké, jemně zásadité elixíry, které tělo miluje. Když si dáte kokosovou vodu s mrkvovou šťávou a kouskem zázvoru, získáte nápoj, který zasytí, osvěží i povzbudí – a přitom vás nevyčerpá. Tyto kombinace jsou ideální pro ráno, dopoledne nebo klidné odpoledne, kdy si tělo žádá něco lehkého a čistého.

Tropické zajímavosti z kokosu

V některých kulturách se kokos používá jako symbol čistoty a ochrany – například v Indii se kokos rozbíjí při slavnostech jako gesto obětiny a očištění. V Tichomoří se z něj vyrábí lžíce, lampy, nádoby i hudební nástroje. A pro havajské tanečnice býval kokosový ořech kdysi velmi praktickým doplňkem jejich tradičního oděvu.

Kokos je jedním z mála plodů, který dokáže plavat na moři a přežít měsíce, než doputuje na nový ostrov, kde zapustí kořeny. Je to cestovatel, dobrodruh, ale zároveň léčitel a výživář. Je to dar přírody, který nepotřebuje marketing ani umělý obal – stačí ho vzít do ruky, otevřít, a ponořit se do jeho světa.

Jak skladovat kokos a co si s ním (ne)začínat

Kokos není zrovna introvert. Pokud ho máte doma, ví o něm každý. Tvrdý, kulatý, s vlákny a malými důlky připomínajícími oči – působí, jako by měl vlastní osobnost. A jakmile ho otevřete, okamžitě se dostane do centra pozornosti – buď svým zvukem, když vám uteče po kuchyňské lince, nebo svou vůní, která se jako tropická melodie rozline celým domem. Ale jak ho skladovat, abyste z něj dostali maximum?

Celý nezralý zelený kokos uchovávejte v chladu, ideálně v lednici, ale ne v mrazáku. Vydrží několik dní, někdy i týden. Hnědé starší kokosy, které známe z obchodů, se nebojí pokojové teploty, ale měly by být v suchu a mimo přímé slunce. Pokud slyšíte při zatřesení šplouchání kokosové vody uvnitř, je čerstvý. Když je ticho a kokos podezřele lehký, raději ho nechte v obchodě. A pokud má zespodu plíseň nebo začíná měknout, je to známka toho, že se s vámi kokos rozloučil.

Otevřený kokos je dobré spotřebovat během 2–3 dnů. Vodu ihned vypijte nebo použijte do smoothie. Dužinu skladujte v uzavřené nádobě v lednici, případně ji můžete zamrazit, ale vždy pamatujte – čerstvé je nejlepší. Kokosový olej, pokud je lisovaný za studena, skladujte mimo světlo a teplo, ideálně ve spíži. A nezapomeňte ho občas pohladit lžičkou, tělo i pokožka vám poděkují.

Kdy si dát pozor

I když kokos vypadá jako všelék v chlupaté skořápce, ne každý žaludek s ním hned zpívá v duetu. U citlivých jedinců může kokosová dužina způsobit nadýmání nebo těžkost, zejména pokud je kombinována s jinými tučnějšími jídly. Kokosová voda je obecně velmi dobře tolerovaná, ale při onemocněních ledvin je třeba zohlednit její obsah draslíku.

Vysoký příjem kokosového tuku, i když je považován za zdravý, není vhodný ve velkém množství při problémech se žlučníkem nebo při těžších formách pankreatitidy. A pak tu jsou samozřejmě alergie – kokos sice není ořech v botanickém slova smyslu, ale může spustit alergickou reakci u lidí citlivých na tropické plody nebo křížově s jinými druhy ovoce.

Pokud užíváte léky, poraďte se s lékařem při zařazení kokosových doplňků – zejména oleje – ve větším množství. Kokosové produkty mohou ovlivnit vstřebávání některých léků, a to především tukem vázaných účinných látek.

Co na to věda?

Studie publikované v odborných časopisech potvrzují, že kyselina laurová obsažená v kokosovém oleji má silné antimikrobiální účinky, a to i proti kvasinkám rodu Candida. Dále se ukazuje, že kokosový olej může pozitivně ovlivnit hladinu HDL cholesterolu (toho „hodného“), aniž by výrazně zvyšoval LDL (toho „zlého“) – ovšem zde je stále prostor pro další výzkum.

Kokosové MCT tuky, především kyselina kaprylová a kaprinová, jsou intenzivně zkoumány v souvislosti s výživou pacientů s neurodegenerativními nemocemi, například Alzheimerovou chorobou. Některé studie ukazují zlepšení kognitivních funkcí při pravidelné konzumaci kokosového oleje u starších lidí.

Kokosová voda je v literatuře uváděna jako přirozený izotonický nápoj – obsahuje elektrolyty jako je draslík, sodík, hořčík a vápník, a dokonce byla v extrémních případech použita jako náhrada infuzních roztoků v krizových oblastech. Tak mocná je její podobnost s lidskou plazmou.

Receptový boxík – kokosová voda s pomerančem a mátou

Vyzkoušejte tuto jednoduchou kokosovou osvěžovačku, která chutná jako léto ve skle. Vezměte 200 ml kokosové vody, přidejte čerstvě vylisovanou šťávu z 1 pomeranče, pár lístků máty, kousek zázvoru (ideálně nastrouhaný) a pokud máte chuť, i kapku citronu nebo limetky. Promíchejte, nalijte do sklenice s ledem a ozdobte tenkým plátkem pomeranče. Nápoj nejen osvěží, ale i navodí pocit tropického ráje, a přitom zůstane věrný principům syrové výživy.

Kdo si vezme kokosový ořech do ruky, jistě ho zaujmou tři "okénka" na jeho temeni. Ořech s nimi vypadá jako hlavička malé opice. Dvě z těchto okének jsou místy, jimiž procházejí cévní svazky a zarůstají posléze tuhou blankou; třetí z nich má blanku tenkou a ta je cestou pro rašící klíček. Tenkou blanku je možné porušit i nehtem, pak např. vývrtkou na korkové zátky "vyvrtáme" otvor do bílé dužniny a vylijeme bezbarvé mléko.

Kokosové ořechy se množí výhradně generativně, semeny. Tohle slabě zakryté okénko je možné na čerstvých, nezralých plodech prorazit a kokosové mléko (dokonale sterilní, což je v tropech důležité) vypít. V tropických městech prodavači na ulicích za laciný peníz vyseknou mačetou v ořechu otvor a nabídnou k tomu slámku z umělé hmoty.

Kokos známe u nás jako skořápkové ovoce, k jehož rozlousknutí je potřeba těžkého kladiva nebo pilky. Známe i kokosovou moučku, vlastně jakousi kokosovou strouhanku, po níž se pídíme zpravidla jen v předvánoční době.

Nadto je kokosovník (a kokos) významnou světovou olejninou. To si ovšem v našich zeměpisných šířkách málokdo uvědomuje; tím spíš, že jeho olejové tajemství je skryto pod názvem kopra. Tato surovina nemá nic společného s naším koprem. Je to usušená bílá dužnatá hmota, získaná z kokosových ořechů.

V právě jmenovaných zemích zřetelně převažuji ostrovy a ostrovní státy. Oprávněně. Kokosový ořech býval také nazýván mořským ořechem; jeho plody dobře plavou, slaná voda jim příliš neuškodí a samy se tak na mořských vlnách šířily z ostrova na ostrov. Tato schopnost překonat vodní cestou velké vzdálenosti svedla už mnoho přírodovědců k hledání původního domova kokosovníku; každá z teorií si vybrala jiný světadíl, ale skutečný původ asi zůstane neodhalen.

Kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera) je až 30 m vysoká palma s přímými nebo prohnutými kmeny a více než 5 m dlouhými listy. Roste nejčastěji na mořském pobřeží. V paždí listů vyrůstají dlouhé laty květů samčích i samičích. Po opylení se ze samičích, pestíkových květů vyvíjejí tzv. kokosové ořechy. Ve skutečnosti to jsou zaoblené trojboké peckovice o třech vrstvách: svrchní, tenká, slámově žlutá slupka kryje někdy až 10 cm silnou vrstvu hrubě vláknité hmoty a teprve uprostřed ní je pecka - známý kokosový ořech, který si můžete koupit v zelinářství. Není to tedy celý plod, ale semeno s tvrdým oplodím. V nezralých peckách šplouchá tekutý endosperm (bílek), z něhož rozptýlené tukové kapičky vytvářejí bílou emulzi, kokosové mléko, důležitý zdroj tekutin v tropických krajích. Při zrání bílek tuhne; usušený při 60 až 80 °C je nazýván koprou, surovinou pro lisování oleje - i pro mletí (strouhání) kokosové moučky.

Hrubá vlákna střední vrstvy, nazývaná koir, jsou textilní surovinou, z níž se tkaly proslulé koberce - kokosáky. Právě tato lehká vlákna umožňují, že kokosové ořechy dokonale plavou. Z vláken se také vyráběla i pevná lodní lana.

Kokosovník je důležitou tropickou a polotropickou plodinou. Říká se, že je užitečný 365 dní v roce nebo na 999 způsobů. Ze skořápek se soustružily knoflíky i misky, z rašících listů se připravuje salát, ze zkvašeného kokosového mléka se vyrábí alkoholický arak. Kokosovník se pěstuje nejméně 3000 let, v Indii např. již kolem roku 1000 př. n. l. Střední Evropa se o něm dozvěděla jak z antických spisů, tak z dobových cestopisů a kronik anebo z herbářů již v 16. století.14