9b. Prostata (žláza předstojná)
Rozmnožovací orgány a jejich vliv na tlusté střevo
PROSTATA (žláza předstojná)
Slovo prostata je anatomický odborný výraz, odvozený od řeckého slova „prostates“, které znamená představený, přednosta. Prostata, která u muže leží mezi konečníkem a krčkem močového měchýře, je složená částečně ze svaloviny a částečně ze žlázy. Produkuje hustý, mazlavý sekret, který odevzdává do močové roury vývody umístěnými na její spodině. Močovou rourou se jednak odvádí moč z močového měchýře a jednak slouží pohlavním účelům.
Uložení prostaty mezi močovým měchýřem a konečníkem by mělo nutit muže dbát na to, co tělu dodává. Mezi kvasícími a hnijícími odpady v tlustém střevě na jedné straně a mnohými škodlivými substancemi, které se dostávají do ledvin a močového měchýře, na straně druhé, nacházejí dvě nemoci - zánět a rakovina - kterým prostata často padne za oběť, perfektní živnou půdu. Zánět může tak zúžit močovou rouru, že se močení stane bolestivým. Při zhoršení tohoto stavu nejde močový měchýř někdy vůbec vyprázdnit. Mluvíme o prostatitidě.
Nedbáme-li na vnitřní čistotu,
může být prostata napadena i rakovinou.
Hněv, stres, starosti, zlost, strach a mnoho jiných podobných stavů
dělají nejen prostatu náchylnější k nemocem.
Měli jsme jednoho mladého přítele, otce tří dětí, bylo mu něco přes třicet, který měl neustále strach, že neuživí rodinu. Pracoval až příliš těžce, bez přestávek. Svůj strach ukrýval před ostatními, hlavně před svojí ženou. Staral se v mezích možností o správnou výživu a i sebe. Zbytečně. Jeho prostata se zanítila a dostal rakovinu. Žena ho přinutila - proti jeho vůli - jít do nemocnice, kterou opustil na cestě k věčnému odpočinku. Podle lékařů zemřel na rakovinu, podle mne na svůj negativní duševní postoj.
Jak pravdivé je rčení „člověk je takový, jak myslí“!
Střevní výplachy jsou pro prostatu první obrannou linií, protože brání hromadění odpadových látek v tlustém střevě a tím jeho ucpání. Je to příliš závažné téma, než abychom se jím zabývali jen povrchně. Nedovedeme si ani představit fatální důsledky nemocí, které se mohou objevit, nedosáhneme-li mít pravidelnou stolici.
Tato houževnatost není žádný fanatismus, je dobrá a rozumná.
Zanedbáme-li tuto záležitost a dosáhneme bodu, od kterého není návratu,
potom je pozdě si přát „...měl jsem být tenkrát pozornějším“.
Nedostatečná prevence může být osudnou.
