Yzop lékařský
Yzop
Hyssopus officinalis L.
Tahle rostlina, léčivá i kořenící, by mohla být leckde i součástí okrasné skalky. Je totiž docela vzhledná, vytrvalá a potřebuje sušší a osluněné místo.
Mattioli o ní píše, že „. . . jest rostlina zahradní, má množství ratolestí a větviček zdéli půldruhého střevíce, porostlých odspodu až nahoru pěkným, zeleným, podlouhlým a tuhým listím, vůně libé, chuti peprné a trochu hořké". Tento popis ze 16. století je doplněn ještě účinkem: „uvolňuje odkašlávání, odnímá bolest žaludku, lehceprojímá, dává člověku pěknou barvu, posiluje zrak, čistí mozek a je vhodný pro staré lidi". Novodobá medicína leccos ze zkušeností starých bylinářů potvrdila.
Yzop kvete červenofialově nebo i růžově až žlutobíle, je vysoký asi 60 cm. Pochází ze Středozemí, odkud jej přivezli k nám benediktýnští mniši. U nás byl kdysi pěstován jako koření v zahrádkách. Dnes se pěstuje jako léčivka. Je to medonosná rostlina.
Yzop se vysévá počátkem jara nebo ho rozmnožujeme dělením starých trsů. Lze ho vysít přímo na místo, nebo si můžeme vypěstovat sazenice. Na místě vydrží pět i více let. Nať nebo jen lístky sušíme ve stínu.
Yzop má kořennou kafrovitou příchuť, lehce nahořklou, obsahuje silice (pinen), glykosidy (hesperidin) a třísloviny, příjemně voní. U yzopu potydila dnešní farmacie, že výtažky z listů mají antibakteriální účinky. Používá se také proti nadměrnému pocení. Významný je i obsah vitamínu C, ve 100 g čerstvé natě je ho 170 mg.
Ke kořenění se používají čerstvé i sušené lístky.
Pro ty, kteří se rozhodli svou potravu nejdříve zničit vařením:
Dá se přidat samostatně nebo ve směsi do karbanátků, tvarohu, nádivek, do omáček k masům, čerstvý do bylinkového másla, do salátů (okurkový, rajčatový) i do ochucených majonéz. Dají se jím kořenit i tzv. bílé polévky, např. hrachové, zeleninové, bramborové. Může se přidat do omáček pod zvěřinu, hovězí masa apod. Používá se také při výrobě likérů. Arabský šerbet - mírně alkoholický nápoj - obsahuje zkvašené lístky yzopu.
