Vitamin D
Vitamin D
99% vápníku by se mělo nacházet v našich kostech, tam patří. Aby se však organický vápník mohl dostat do kostí a zubů, k tomu je zapotřebí slunečního světla a vitaminu "D". Ne nadarmo se křivici říká "anglická nemoc". Tato nemoc byla právě v Anglii, v zemi s nejskrovnějším slunečním svitem, rozšířena nejvíce. Proto také dnes naše děti dostávají Vigantol místo odporně chutnajícího rybího tuku.
My lidé jsme slunečními tvory. Abychom měli silné kosti a zuby, k tomu nám v severní Evropě často schází slunce. Proto: ven, na slunný čerstvý vzduch plný slunce tak často, jak to jen bude možné! Dnes si lze pomoci tím, že si na stěnu obrácenou ke slunci necháme zasadit okno, které propustí 75% slunečního svitu. Tak lze i v teplém pokoji slunečnímu svitu umožnit přístup k naší obnažené pokožce. Nechal jsem si zabudovat dvě taková skla.
Umělé tablety s vitaminem "D" jsou škodlivé, protože obsahují vitamin "D" ve formě hormonu. Proto škodí našemu hormonálnímu systému. Především nadledvinky a štítná žláza jsou tím stále negativně ohrožovány.
Víme, že ve většině civilizovaných zemí má valná část lidí měkké kosti. Často jsem uváděl příčiny tohoto stavu. Nejhorší je, že se místo do kostí a zubů vápník ukládá do měkkých částí našeho těla!
Všeobecně známé slovo zvápenatění má velmi významné pozadí! V každé lidské buňce, kterou můžeme pozorovat pouze mikroskopem, máme vícero 100 000 mitochondrií, do kterých se vápník usazuje následovně:
zvápenatělá buňka = zvápenatělé orgány = zvápenatělý člověk!
Výsledek: zvápenatění všech měkkých částí: tepen - kloubů - srdečních chlopní a především mozku!
Proč? Schází velký protihráč vápníku, hořčík!
Hořčík vápník vyhání z buňky a tím i z orgánů! Během biologického vývoje člověka ovoce a zelenina představovaly hlavní zdroje obživy. Samozřejmě v syrovém stavu! Obsahují mnoho biologicky hodnotného hořčíku.
Současně se zdomácněním pěstování obilí a chovu zvířat se objevilo i na vápník bohaté mléko. Tento vápník však nedokážeme zužitkovat, jak jsem již několikrát uvedl. Místo v kostech končí tam, kde ho potřebujeme nejméně, v měkkých částech našeho těla.
