Rebarbora
Rebarbora - Rheum rhabarbarum

Rebarbora je jednou z nejškodlivějších potravin pro svůj enormně vysoký obsah kyseliny šťavelové. Přidání cukru při vaření zhorší její kyselinotvorné vlastnosti. Zdá se mně zbytečné, aby tvořila součást výživy, jestliže má vysloveně škodlivý účinek. (Přečtěte si k tomu kapitolu o kyselině šťavelové v knize „Čerstvé zeleninové a ovocné šťávy“.) 19
Královna mezi rostlinami… nebo královna dramat?
Rebarbora je jako ta teta, která nosí klobouky, mluví příliš nahlas, a přesto ji každý na oslavách vítá. Vypadá nádherně – dlouhé, červenorůžové řapíky, monumentální listy jako slunečníky a nádech botanického dramatu. Ale pozor, pod elegantním zevnějškem se skrývá jádro plné kyselosti – a to doslova. Tahle rostlina se totiž nebojí jít na krev, pokud ji vezmete příliš vážně.
Ano, rebarbora obsahuje enormní množství kyseliny šťavelové, látky, která není v těle právě vítaným hostem. A přesto, přesto se pořád znovu a znovu objevuje ve dortech, koláčích a kompotech jako by se nechumelilo. Když jí totiž zamaskujete tu její kyselou výstřednost lžící cukru, možná na chvilku získáte dezert, ale v dlouhodobém měřítku tělo prohrává.
Odkud se rebarbora vzala?
Latinský název Rheum rhabarbarum nám napovídá, že původem je rebarbora orientální dáma. Historicky pochází z oblastí dnešní Číny a Mongolska, kde se původně nepěstovala jako potravina, ale jako léčivka – a to hlavně pro své projímavé účinky. Už to mělo varovat, že tahle rostlina nemá být na talíři každý den.
Do Evropy se dostala v 16. století a rychle začala bodovat ve šlechtických zahradách jako okrasná i kuchyňská rarita. V Anglii z ní vznikaly první rebarborové koláče, v Německu ji máčeli v cukru, a v českých zahradách zakotvila coby „reveně“ nebo „rebarborka“ hlavně díky babičkám, které věřily, že trochu kyselého neuškodí. Jenže – není kyselost jako kyselost.
Proč ji lidé milují, i když by neměli?
Zdravý selský rozum by řekl: „Když něco dráždí ledviny, oslabuje metabolismus a ještě k tomu potřebuje tuny cukru, aby se to dalo pozřít – tak to přece nemůžeme jíst!“ Ale svět je plný paradoxů, a rebarbora je jedním z nich. Máloco dělí lidi na dvě tak silné skupiny – milovníky a odpůrce. Rebarboroví nadšenci přísahají na její osvěžující kyselost a retro šarm, zatímco zastánci zdravé výživy si klepou na čelo a šeptají si něco o oxalátech.
Jaký je problém s kyselinou šťavelovou?
Kyselina šťavelová (oxalová) není jen tak nějaká kyselinka, která přidá ovoci šmrnc. Je to látka, která na sebe v těle váže vápník, a tím narušuje rovnováhu minerálů, což může vést ke vzniku ledvinových kamenů, zánětům močových cest, ale i poruchám vstřebávání dalších důležitých prvků. Její přítomnost v rebarboře je skutečně vysoká – hlavně v listech (které jsou jedovaté) a ve velkém množství i v samotných řapících.
A teď si představte, že k této kyselině přidáte cukr. To je jako pozvat k rebarboře na večírek nezvané hosty, kteří naruší celé vnitřní prostředí těla. Tělo reaguje zmatkem, překyselením a zažívacím stresem.
A přesto… chutná.
Ano, přesto všechno je rebarbora populární surovinou. A to je na ní to nejnebezpečnější. Vypadá nevinně, chutná osvěžující, ale je jako siréna, která láká na skály. A kdo má citlivější ledviny nebo tendenci k překyselení organismu, měl by raději zůstat daleko.
A co na to syrová strava? No… rebarbora rozhodně není hvězdou raw kuchyně. Syrová chutná kysele a trpce, a vařením (spolu s cukrem) se z ní stává ještě větší metabolická nálož. Žádný přínos, jen problémy. Proč ji tedy vůbec jíme?
Co v sobě rebarbora vlastně skrývá?
A proč to není nic, co bychom měli vítat
Když bychom rozebrali jeden krásně červený řapík rebarbory pod mikroskopem, zjistíme, že je to vodnatá rostlina, která se z více než 90 % skládá z vody. Na tom by nebylo nic špatného – voda je skvělá. Jenže spolu s ní dostáváme do těla i pořádný balík látek, které jsou dráždivé, kyselinotvorné a metabolicky velmi náročné.
Kyselina šťavelová – důvod, proč je rebarbora problém
Kyselina šťavelová (oxalová) je hlavní škodlivou složkou rebarbory. Na pohled to vypadá jako prchavá drobnost, ale ve skutečnosti jde o silného protivníka v rovnováze minerálů v těle. Jakmile totiž kyselina šťavelová vstoupí do těla, začne na sebe vázat vápník, a tím vytváří nerozpustné krystalky oxalátu vápenatého, které mohou skončit v kloubech, ledvinách, močových cestách – a tam se pak dějí věci.
Výsledek? Záněty, bolesti, ledvinové kameny, ztuhlost kloubů, špatná vstřebatelnost důležitých minerálů. Všechno jen kvůli tomu, že jsme si řekli „mňam, dáme si trochu rebarbory.“
A co vitamíny? No… moc jich nenajdeme
Pokud si myslíte, že rebarbora je plná vitamínu C, hořčíku nebo vápníku, tak... ne tak docela. Ano, nějaké minerály obsahuje, ale bohužel – právě ta zmiňovaná kyselina šťavelová znemožní jejich využití v těle. Jinými slovy, i kdyby tam vitamíny byly (a v malém množství opravdu jsou), tělo z toho nic moc nezíská. A co víc – může to tělu dokonce uškodit, protože bude muset použít své vlastní zásoby, aby si s tou kyselou náloží poradilo.
Ale vždyť rebarbora je přírodní! To přece nemůže škodit…
Ano, tohle je nejčastější argument. Jenže, příroda není automaticky synonymem pro zdraví. I blín je přírodní, a přesto po něm neupečeme koláč. A právě to je pointa celé rebarborové zápletky – jen proto, že něco roste na zahradě a chutná po babičce, neznamená, že to patří do jídelníčku.
V čem je rebarbora jiná než jiné kyselé potraviny?
Mnoho potravin má kyselou chuť – například citrony. Jenže ty jsou v těle zásadotvorné, což je velký rozdíl. Rebarbora je ale skutečně kyselinotvorná – a to i přesto, že má vodnatou strukturu. Místo aby tělo čistila a podporovala, překyseluje, zatěžuje a odvádí vápník z kostí.
A co kombinace s cukrem?
Tady začíná rebarbora být opravdovou drama queen. Samotná už je kyselá dost, ale když do ní přisypete cukr, vytváříte metabolický koktejl, který tělo zpracovává s obtížemi. Cukr totiž podporuje fermentaci v trávicím traktu, a když se smíchá s kyselou složkou, výsledkem je kvašení, nadýmání, tvorba hlenů a překyselení.
A jako bonus se z toho celého získá velmi málo živin – zato hodně kyselin. Tělo se musí bránit, detoxikovat, vyrovnávat pH, a na zábavu z babiččina koláče už dávno zapomnělo.
Mýty, které se stále drží
„Rebarbora je zdravá, je přece přírodní.“ – Ne všechno přírodní je zdravé.
„Obsahuje hodně vitamínu C.“ – Ano, ale ten se vařením ničí a šťavelová kyselina jeho účinek blokuje.
„Když ji vařím s cukrem, ztratí kyselost.“ – Neztratí, jen se zamaskuje. A škodlivý vliv se spíše zhorší.
„Já si ji dávám jen jednou ročně.“ – To je v pořádku. Pokud ale někdo konzumuje rebarboru často nebo v těhotenství, při onemocnění ledvin či při nedostatku vápníku, je to velmi riskantní.
Rebarbora a ledviny – příběh z lůna detoxikační továrny
Začněme rovnou tím nejzásadnějším: ledviny rebarboru opravdu nemusí. Když totiž kyselina šťavelová vytvoří krystalky, mají sklon hromadit se právě v ledvinách a močových cestách. A pokud je tělo citlivé, nebo už ledviny trochu protestují, může se velmi snadno spustit tvorba ledvinových kamenů.
Nejde jen o „možná někdy“ – oxalátové kameny patří mezi nejčastější typy močových kamenů. A pokud k tomu přidáte ještě cukr (jak se to u rebarborových koláčků dělá), výsledný efekt je dráždivý koktejl, který ledviny zaručeně neosvěží.
Klouby a kosti – když kyselina odvádí vápník
Kyselina šťavelová si bere vápník, a to nejen z potravy, ale i z vlastních zásob těla. Nejčastěji z kostí a kloubů. To znamená, že čím více kyselinotvorných potravin jíme (rebarbora je mezi nimi vysoko), tím víc je potřeba vápník neutralizovat a odvést.
A výsledkem? Ztráta minerálů, odvápnění, křehké kosti, bolesti kloubů, záněty. Je to jako kdybychom tělo vyzvali k tanci, ale pak mu postupně podrazili nohy – ono tančí dál, ale brzy si sedne.
Trávení a střeva – když osvěžující znamená dráždivé
Rebarbora má na pohled lehkou, svěží strukturu. Ale nenechte se zmást. Je velmi dráždivá pro sliznice, zejména v žaludku a tenkém střevě. Navíc v kombinaci se sladkým jídlem nebo pečivem často způsobuje kvašení, nadýmání, pálení žáhy a poruchy peristaltiky.
Někteří lidé si rebarboru pletou s „čističem“ – ale to platí jen za velmi specifických okolností (např. krátkodobá kúra s vysokým obsahem vody, bez přítomnosti jiných potravin). V běžné kuchyni se ale rebarbora mění v kyselého vetřelce, který místo očisty způsobí podráždění.
Srdce, cévy a kyselé drama
Co se týče srdečně-cévního systému, rebarbora neútočí přímo, ale nepřímo zhoršuje stav krve a cév skrze zánětlivý potenciál. Překyselení organismu totiž přispívá k chronickým zánětům, které jsou tichými viníky vysokého tlaku, aterosklerózy i srdeční únavy.
A když k tomu přidáme i to, že odvápněné cévní stěny jsou křehčí a méně pružné, máme tu další důvod, proč dát přednost něčemu šetrnějšímu – třeba listům pampelišky, které detoxikují a zároveň posilují cévy.
Emoční kyselost – aneb co říká psychosomatika?
Teď něco pro ty z nás, kdo čtou mezi řádky a věří, že tělo má svůj jazyk. V psychosomatice bývá překyselení spojeno s držením hněvu, vnitřní kritikou a potlačovanou zlobou. A právě rebarbora – která působí kyselost i na fyzické úrovni – může symbolicky odpovídat potravě, která v nás zanechává kyselou pachuť.
Možná proto ji často najdeme v receptech, které se dědí z generace na generaci – a nesou s sebou chuť starých pravidel, přísnosti, bolesti, ale i vzpomínek. Rebarbora je trochu jako babiččina přísná výchova – krásná ve vzpomínce, ale možná už ji nepotřebujeme přenášet dál do vlastního talíře.
Co jíst místo rebarbory? Inspirace z přírody bez šťavelové přítěže
Není potřeba vzdávat se celé kategorie svěžího, nakyslého a letně osvěžujícího. Jen je třeba vybírat srdcem i rozumem. Pokud vám rebarbora voní dětstvím, ale tělo říká „děkuji, už ne“, nabízí se hned několik mnohem laskavějších alternativ.
Rybíz – kyselinka, která pohladí, ne podráždí
Červený i černý rybíz jsou jako rebarbořin mladší bratranci s noblesou. Obsahují vitamin C, antioxidanty a jen velmi málo oxalátů. Když rybíz trochu rozmačkáte a podáváte ve sklenici s rozmixovanými jahodami nebo malinami, získáte osvěžující raw dezert, který připomíná rebarborovou dřeň, ale bez kyselého útoku na klouby a ledviny.
Kdoule – voňavé pohlazení pro nostalgiky
Kdoule sice není syrová pro každého, ale v raw kuchyni si ji můžete nastrouhat najemno, zakápnout citronem a smíchat s medem – a najednou máte kyselkavou bombu s poetickým nádechem, která nezanechá kyselou stopu v těle. A narozdíl od rebarbory nevysává vápník a nevolá si na pomoc lékárníka.
Maliny, jahody, borůvky – kyselé, ale v dobrém slova smyslu
Ovocná kyselost není nepřítel. Je-li přirozená, jemná a v harmonii s minerály, tělo ji zvládá s úsměvem. Maliny jsou mírně kyselé, ale zároveň zásadotvorné. Jahody osvěží a borůvky dokonce chrání sliznice. V kombinaci s kokosem nebo mandlemi vykouzlíte dezert, který „rajčatově“ nebo „rebarborově“ svírá ústa – ale ne klouby.
Citrónová šťáva – jen v malém množství a chytře
I když citron obsahuje kyselinu citronovou, v těle působí zásadotvorně, pokud je konzumován s vodou nebo čerstvými bylinkami. Na rozdíl od rebarbory neobsahuje kyselinu šťavelovou, a tak je pro tělo daleko bezpečnější. Malé množství citronu v kombinaci s jablkem nebo mátou vám nabídne chuťový zážitek, aniž by vás přitom trápil vápník nebo močové cesty.
Rebarborová chuť bez rebarbory? Jde to!
Chcete si udělat „falešnou rebarborovou šťávu“? Tady je tip pro milovníky kyselých tónů, kteří ale chtějí zůstat v bezpečné zóně:
Recept: Kyselkavé raw osvěžení bez rebarbory
Do mixéru vložte:
hrst červeného rybízu
1 zralé jablko
šťávu z ½ citronu
5 lístků máty
1 datli (volitelně pro sladkost)
100 ml vody nebo kokosové vody
Vše rozmixujte a podávejte chlazené ve sklenici s kouskem citronové kůry navrch. Chuť je jemně nakyslá, připomíná rebarboru, ale nezatěžuje organismus kyselinami.
A co s rebarborou? Vyklidit poličku a poděkovat
Rebarbora si nezaslouží hněv. Dlouho byla v kuchyni hrdinkou – v době, kdy lidé neměli přístup k čerstvému ovoci, a cukr byl vzácností. Ale dnes máme možnosti. A tak můžeme rebarboře poděkovat za služby a poslat ji na zasloužený odpočinek.
Ne jako trest, ale jako láskyplné rozloučení s něčím, co už pro nás není dobré.
Shrnutí
Rebarbora obsahuje vysoké množství kyseliny šťavelové, která může přispívat k odvápnění, zánětům a tvorbě ledvinových kamenů. Přidáním cukru se její účinky zhoršují. Pokud hledáte alternativu, sáhněte raději po rybízu, malinách, jahodách, kdoulích nebo citrónu. Vaše tělo vám poděkuje.
A kdo ví – možná jednoho dne otevřete šuplík s recepty a místo „koláč s rebarborou“ tam bude stát „raw pohlazení s rybízem a mátou“. A to bude začátek nové kapitoly.

























