9. Jak byste měli jíst a žít
Účelem jídla je doplnit chemické prvky, ze kterých se skládají buňky a tkáně našeho těla. Regenerace je jeden z elementárních zákonů přírody v oblasti organické chemie a naše tělo je „laboratoř“, pracující na základě principů organické chemie.
Potrava, kterou jíme, má vyživovat buňky a tkáně. Co se týče snášení námahy a útrap, vybavila příroda člověka tak přizpůsobivým tělem, že může léta přežít s potravou, která mu škodí, i když mu chutná. Proto se člověk tak dlouho oddává své chuti k jídlu, až začne tělesně a duševně degenerovat.
Tělo je nositelem ducha a duch je nositelem rozumu. Rozum je část duševna, kterou používáme k pozorování a moudrému přemýšlení.
Jestliže dovolíte vašemu tělu, aby degenerovalo, nemůžete očekávat, aby jeho rozum správně pracoval nebo se konstruktivně vyvíjel, protože duševní schopnosti člověka rostou a rozšiřují se v přímé závislosti na vývoji, regeneraci a čistotě fyzického těla.
Nemoci považujeme za něco záhadného a strašného a činíme za ně zodpovědné bakterie, bacily a viry. Ve skutečnosti jsou bacily a bakterie v přírodě požírači mrtvol a jsou všude. Při dýchání vdechujeme miliony těchto požíračů mrtvol, jejichž úkolem je neutralizovat a zpracovat odpad v našem těle tak, aby ho tělo mohlo vyloučit. Je však důležité udržovat naše tělo v takovém stavu, aby vylučování proběhlo hladce.
Protože jíme nadměrné množství anorganické potravy - potravy, ve které byl princip života rozrušen vařením, zavařováním nebo jinými pochody, shromažďuje se v těle odpad, to jest konečný produkt trávení této potravy, rychleji, než ho můžeme my a přírodní požírači mrtvol odstranit. Tím se stane, že je v našem těle pro bacily a bakterie k dispozici živná půda, na které se mohou rozmnožovat. V průběhu jejich rozmnožování vzniká ještě odpad při látkové výměně jejich kolonií, který se přidá k odpadu našeho těla, a výsledek je to, co nazýváme nemocí.
Jestliže se však bacily a bakterie dostanou do těla,
které je zevně i vnitřně čisté a zdravé,
nenajdou žádnou živnou půdu,
na které by se mohly usadit,
a opustí tělo.
Podobná situace nastane, jestliže se z nemocného těla odstraní všechny odpadové látky a chorobné substance. Toto je první krok ve směru návratu k normalizaci, k rovnováze.
Jak se dostanou odpadové látky a chorobné substance do těla? Dvěma různými cestami.
Zaprvé potravou, která se konzumuje převážně v anorganické formě - např. vařená - kterou tělo nemůže správně ani přijmout, ani vyloučit; dále nepřirozenými látkami, jako jsou séra, očkovací látky, injekce atd. Tím vznikají usazeniny, kterých se tělo normálními cestami nemůže zbavit, jestliže jeho vylučovací orgány nejsou v pořádku.
Zadruhé tělesnými buňkami a tkáněmi, které se během naší činnosti stále opotřebovávají, a jestliže odevzdaly duševní a tělesnou energii, zůstávají jako mrtvá hmota v organizmu. Tyto opotřebované buňky, které svoji úlohu splnily, by měly co nejrychleji tělo opustit, ale při nedostatečném vylučování setrvávají příliš dlouho v organizmu, což je nežádoucí.
Mohu se zde jen stručně zmínit o důvodech, proč má správná výživa tak vitální význam. Uveďme si například čtyřicetiletého člověka. Bez pochyby je zvyklý jako ostatní jíst nejméně 3 jídla denně. To je asi 1.000 jídel za rok a 40.000 za jeho dosavadní život. Je pravděpodobné, že všechny potraviny, které jí, jsou vařené, pečené, konzervované nebo jinak zpracované a že jenom vzácně, jestliže vůbec, jí syrovou stravu nebo jídla složená výlučně ze syrových salátů, zeleniny a ovoce. Takže za uvedenou dobu prošlo jeho organizmem víc jak 40.000 jídel, která byla složena hlavně z mrtvé potravy (nebo anorganických chemických prvků).
Tělo nemůže tvořit organické buňky z anorganické (nebo mrtvé) hmoty. Na našem příkladu vidíme, že 40.000 jídel zachovalo sice život, ale že nebyla skoro vůbec požívána potrava v organickém stavu, obsahující prvky nutné k regeneraci buněk a tkání, to jest prvky, ze kterých jsou buňky a tkáně složeny.
Musíme uznat, že hranice zatížení je obyčejně dosažena kolem 40 až 50 roků, ve věku, kdy jsme dosáhli zralosti a získali zkušenosti, v pravém rozkvětu života, kdy bychom měli vědět, co nám život přinese. Je to však věk, ve kterém většina mužů a žen zjistí, že má oslabené, zdegenerované a neupotřebitelné tělo, které se ubírá směrem k předčasné senilitě.
Víme, že tělo potřebuje vlákninu. Funkce této vlákniny však mnohým není jasná. Vláknina v naší potravě se musí skládat ze syrové celulózy, pocházející ze zeleniny, salátů a ovoce, které by měly být konzumovány pokud možno v přírodním stavu.
Jestliže je takto jíme a pořádně pokoušeme, můžeme z nich trávením získat mnoho potřebných substancí. Zbývající vlákninová kaše prochází střevem a stává se, obrazně řečeno, hnětením jeho svaloviny při peristaltice vysoce magnetickou. (Peristaltika je naší vůlí neovlivnitelný pohyb střev.) Tímto způsobem přitahuje vlákninová kaše ze všech částí těla opotřebované buňky a části tkání do střeva a přijímá je stejně jako ostatní odpadové látky.
Vláknina působí tedy při zažívání
jako metla nebo jako „vysavač prachu“.
Jestliže se však potrava peče, vaří nebo jinak zpracovává, změní se vláknina nebo celulóza v anorganické substance, to znamená, že byla zničena každá stopa života v potravě. Vláknina je bez života a nemůže působit ani jako metla, ani jako vysavač prachu. Místo toho se posunuje jako hadr (obyčejně zahleněný) střevem bez jakéhokoliv čisticího účinku.
Mrtvá vláknina není schopna přijmout opotřebované buňky,
tkáně nebo jiné jedovaté substance z těla.
Představte si ještě jednou tyto dva obrazy. Na jedné straně hojnost syrové vlákniny, která prochází zažívacím a vyměšovacím ústrojím po každém jídle, a to třikrát denně, která je aktivní jako metla a vysavač a zanechá pokaždé nejen čisté střevo, ale odstraní i nasbírané odpadové látky z těla. Na druhé straně vláknina v denaturované, vařené formě, která (skoro vždycky ve velkém množství) prochází třikrát denně, 40.000krát nebo častěji, za 40 let střevem a vyměšovacími orgány a vždycky zanechá hlenovité usazeniny, byť i v nepatrném množství (viz také knihu prof A. Ehreta „Hlenuprostá léčebná strava“).
Člověk je malinká bytost v živočišné říši, která se nedbajíc své údajně vysoké inteligence převážně poddává své chuti k jídlu a úmyslně ji pěstuje na úkor svého těla, aniž by použila svého zdravého lidského rozumu nebo soudnosti. Naslouchá raději hlasu pokušení, který jí namlouvá, že stav jejího těla nemá nic společného s potravou.
Bez použití inteligence se nemůžeme divit, že právě ve věku, kdy můžeme čerpat ze svých vědomostí a zkušeností a konečně opravdově žít, je naše tělo vhodné tak akorát do starého železa, ne-li do hrobu.
Náš problém je vědět, jak musíme změnit naše zvyklosti v jídle, aby se naše tělo zregenerovalo bez velkých útrap a reakcí. Jestliže to víme, jsme schopni získat zdravé tělo plné vitality a bez nemocí.
Zjišťujeme, že veřejnost a veřejné sdělovací prostředky teď pozvolna poznávají hodnotu „preventivní medicíny“ a mnoho o ní mluví. Já jsem na základě svých zkušeností na toto téma přednášel víc jak půl století.
Prvním krokem je vnitřní čistota. Dokonalé denní vyprázdnění je bezpodmínečně nutné. Při nepravidelné stolici je nálev hodnotná pomoc. Je podrobně popsán v kapitole o detoxikaci v mé knize „Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy“ - kapitola 18 a v mé knize „Omládněte“ - Kapitola 20.
Přejete-li si rychlé výsledky, můžete dosáhnout lepší a dokonalejší očisty střevními výplachy (hydrocolon) za předpokladu, že jsou správně provedeny.
Podle mých zkušeností se docílí nejlepších výsledků výplachy prováděnými denně, a to jednou denně čtyři až pět po sobě následujících dnů. Potom je již nutný jen jeden nebo dva výplachy týdně.
Odborně provedené výplachy mají podle mě mnoho předností a nezpůsobí žádné potíže.
Ten, kdo střevní výplach (hydrocolon) nikdy nezažil, nemůže k němu zaujmout stanovisko. Varovat před výplachy může jen ten, kdo nemá žádné znalosti o čistotě těla.
Je totální nesmysl tvrdit, že výplachy jsou škodlivé, protože oslabují tělo. Pozadím takové argumentace jsou jednoduše chybějící vědomosti a zkušenosti.
Tlusté střevo je čisticí zařízení našeho těla. Jak může tělo získat silu a správnou chemickou rovnováhu, jestliže není nejdřív dokonale vyčištěno?
