Kokos
.jpg)
Kokosovník ořechoplodý
Cocos Nucifera
Kokos bílý vnitřek plodu - endosperm, kopra obsahuje 60 - 67% tuku, 20% glycidů, 8% proteinu a 6% vody. Lisováním nebo extrakcí se získává kokosový olej s bodem tání 23 - 26°C. Usušený kokos se mele na kokosovou moučku.
.jpg)
.jpg)
Kdo si vezme kokosový ořech do ruky, jistě ho zaujmou tři "okénka" na jeho temeni. Ořech s nimi vypadá jako hlavička malé opice. Dvě z těchto okének jsou místy, jimiž procházejí cévní svazky a zarůstají posléze tuhou blankou; třetí z nich má blanku tenkou a ta je cestou pro rašící klíček. Tenkou blanku je možné porušit i nehtem, pak např. vývrtkou na korkové zátky "vyvrtáme" otvor do bílé dužniny a vylijeme bezbarvé mléko.
Kokosové ořechy se množí výhradně generativně, semeny. Tohle slabě zakryté okénko je možné na čerstvých, nezralých plodech prorazit a kokosové mléko (dokonale sterilní, což je v tropech důležité) vypít. V tropických městech prodavači na ulicích za laciný peníz vyseknou mačetou v ořechu otvor a nabídnou k tomu slámku z umělé hmoty.
.jpg)
Kokos známe u nás jako skořápkové ovoce, k jehož rozlousknutí je potřeba těžkého kladiva nebo pilky. Známe i kokosovou moučku, vlastně jakousi kokosovou strouhanku, po níž se pídíme zpravidla jen v předvánoční době.
Nadto je kokosovník (a kokos) významnou světovou olejninou. To si ovšem v našich zeměpisných šířkách málokdo uvědomuje; tím spíš, že jeho olejové tajemství je skryto pod názvem kopra. Tato surovina nemá nic společného s naším koprem. Je to usušená bílá dužnatá hmota, získaná z kokosových ořechů.
V právě jmenovaných zemích zřetelně převažuji ostrovy a ostrovní státy. Oprávněně. Kokosový ořech býval také nazýván mořským ořechem; jeho plody dobře plavou, slaná voda jim příliš neuškodí a samy se tak na mořských vlnách šířily z ostrova na ostrov. Tato schopnost překonat vodní cestou velké vzdálenosti svedla už mnoho přírodovědců k hledání původního domova kokosovníku; každá z teorií si vybrala jiný světadíl, ale skutečný původ asi zůstane neodhalen.
Kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera) je až 30 m vysoká palma s přímými nebo prohnutými kmeny a více než 5 m dlouhými listy. Roste nejčastěji na mořském pobřeží. V paždí listů vyrůstají dlouhé laty květů samčích i samičích. Po opylení se ze samičích, pestíkových květů vyvíjejí tzv. kokosové ořechy. Ve skutečnosti to jsou zaoblené trojboké peckovice o třech vrstvách: svrchní, tenká, slámově žlutá slupka kryje někdy až 10 cm silnou vrstvu hrubě vláknité hmoty a teprve uprostřed ní je pecka - známý kokosový ořech, který si můžete koupit v zelinářství. Není to tedy celý plod, ale semeno s tvrdým oplodím. V nezralých peckách šplouchá tekutý endosperm (bílek), z něhož rozptýlené tukové kapičky vytvářejí bílou emulzi, kokosové mléko, důležitý zdroj tekutin v tropických krajích. Při zrání bílek tuhne; usušený při 60 až 80 °C je nazýván koprou, surovinou pro lisování oleje - i pro mletí (strouhání) kokosové moučky.
Hrubá vlákna střední vrstvy, nazývaná koir, jsou textilní surovinou, z níž se tkaly proslulé koberce - kokosáky. Právě tato lehká vlákna umožňují, že kokosové ořechy dokonale plavou. Z vláken se také vyráběla i pevná lodní lana.
Kokosovník je důležitou tropickou a polotropickou plodinou. Říká se, že je užitečný 365 dní v roce nebo na 999 způsobů. Ze skořápek se soustružily knoflíky i misky, z rašících listů se připravuje salát, ze zkvašeného kokosového mléka se vyrábí alkoholický arak. Kokosovník se pěstuje nejméně 30001et, v Indii např. již kolem roku 1000 př. n. l. Střední Evropa se o něm dozvěděla jak z antických spisů, tak z dobových cestopisů a kronik anebo z herbářů již v 16. století.14
.jpg)
