12. Sacharidy a bílkoviny (proteiny)
Lidské tělo je živý organizmus a k jeho životním procesům patří zažívání a přijímání potravy.
Kvašení a hnilobné pochody vznikají,
jestliže kombinujete potraviny obsahující koncentrované cukry a škroby
s potravinami, obsahujícími koncentrované bílkoviny, nebo s kyselými plody.
Všechny druhy zeleniny a ovoce v syrovém stavu obsahují veškeré pro tělo potřebné cukry a sacharidy.
Skoro všechna zelenina, saláty a ovoce, jestliže jsou čerstvé a syrové, obsahují 50% až 95% vody. Obsah sacharidů a bílkovin kolísá od zlomku jednoho procenta až do 10%.
Ten, kdo si svoji stravu správně sestavuje, může své tělo perfektně vyživovat za předpokladu, že jí jen syrovou zeleninu, saláty, ovoce a ořechy a doplňuje svá jídla správně vytlačenými čerstvými syrovými šťávami z ovoce a zeleniny.
Syrová zelenina a ovoce obsahují velké množství vody. Z toho důvodu se mohou podle přání kombinovat, avšak bez použití továrního cukru. Med naproti tomu je přírodní sacharid a může se v malém množství zkombinovat s každou potravinou, jestliže je koupen od včelaře. Med ze samoobsluhy je obyčejně zpracován horkem.
Jakmile je tělo dokonale vyčištěné a po mnoho měsíců nebo let na takovou stravu zvyklé, nezná, podle mých zkušeností, takový člověk žádnou únavu; má k dispozici skoro nevyčerpatelnou zásobu energie, síly a vitality a pozoruhodnou míru vytrvalosti. Mluvím z vlastní zkušenosti, neboť jsem opakovaně zjistil, že buňky a tkáně těla okamžitě regenerují, jakmile jsou vyzvány dodat energii, takže únava prakticky nemůže vzniknout.
Únava je konec konců výsledek neschopnosti těla rychle regenerovat a nahradit své buňky, aby spontánně dodávaly požadovanou energii. A tak je únava první známka toho, že buňky „hladoví“ a nemohou se dosti rychle obnovit, přestože je třeba denně konzumováno velké množství vařené potravy. Únava je první příznak toho, že se tělo pohybuje směrem k nemoci a konečně směrem k předčasnému stárnutí.
Jestliže se potrava vaří, zavařuje nebo jinak zpracovává, přemění se cukr ve škrob. Tělo nemůže škrob jako takový upotřebit, ale musí ho přeměnit znovu na cukr, aby ho mohlo zužitkovat. Ta znamená pro zažívací orgány práci navíc. Tvrzení, že tělo potřebuje neustále škroby jako potravu, je zcela nesprávné.
Škroby a cukrové sacharidy vyžadují alkalické (zásadité) zažívání. Jestliže je jíte v koncentrované formě (jako jsou moučné výrobky všeho druhu, chléb, pokrmy z obilovin, cukr, bonbony atd.), neměli byste je nikdy jíst dohromady s koncentrovanými bílkovinami (jako je maso, vejce, mléko atd.). Nevyhnutelným následkem jsou chemické reakce vedoucí u sacharidů ke kvašení a u bílkovin k zahnívání. Z toho vzniká překyselení.
Také by se neměly jíst koncentrované sacharidy s ovocem, protože to také zaviňuje kvašení sacharidů a nemá pak už alkalický účinek v těle, ale naopak zesiluje jeho kyselý stav.
U mnohých lidí není radno přeměnit jejich jídelní zvyklosti na syrovou stravu najednou a radikálně. Pozvolný přechod, ale tak rychlý, jak jen možno, je lepší.
Zakrátko si na změnu zvyknete. Jezte jeden, dva nebo tři dny v týdnu jen syrovou stravu a zřekněte se všech vařených nebo jinak zpracovaných potravin. Zbývající dny v týdnu si plánujte svá jídla pečlivě, správně kombinujte, a jestliže je to možné, pijte na začátku každého jídla jednu nebo dvě sklenice syrové zeleninové šťávy.
