Tužebník jilmový
Tužebník jilmový
Filipendula ulmaria
Výskyt:
Roste na mokrých loukách, v lesních mokřinách a v pobřežních houštinách.
Popis:
Statná vytrvalá bylina z čeledi růžovitých, až 150 cm vysoká, s článkovým plazivým oddenkem a přímou, nahoře větvenou lodyhou, s přetrhovaně lichozpeřenými listy a nažloutle bílými květy v kuželovitých květenstvích.
Sbíráme:
Sbíráme květ (červenec), kvetoucí nať, (červen).
Účinné látky:
Tužebník jilmový patřil vždy mezi méně známé léčivky. Teprve poté, . co doktor Priessnitz začal tuto rostlinu preventivně podávat proti vzteklině, byl tužebník podroben pečlivému chemickofarmakologickému zkoumání a bylo zjištěno, že kořen má do určité míry schopnost ničit původce vzteklinové nákazy. Později se zjistilo, že celá rostlina má antibakteriální účinky, a že výluhy a tinktury z ní připravené ničí například Staphylococcus aureus a Escherichia coli - původce řady vážných onemocnění. Kromě antibakteriálních látek obsahuje tužebník kyselinu salicylovou a její soli, glykosid gaultherin a spiraein, silici a další látky.
Použití:
Droga má potopudný, močopudný a hlístopudný účinek a působí snížení horečky.
Čaj (nálev):
- Používá se vnitřně
- při horečnatých onemocněních z nachlazení,
- dále při dně
- a revmatizmu,
- při chorobách močového měchýře
- a ledvin,
- při poruchách látkové výměny
- a při vysokém krevním tlaku.
- 1 lžičku řezané sušené natě s květem přelijeme ¼ l studené vody a necháme 10 hodin stát. Přecedíme a pijeme vlažný, 1 šálek denně. Jako potopudný prostředek užíváme výluh teplý.
Ledvinový čaj:
- po jedné lžíci tužebníku (květ),
- rdesna ptačího (květ),
- kokošky (nať).
2 lžičky dobře promíchané směsi na ¼ l vody.
Necháme přejít varem, na 15 minut odstavíme a pijeme 1 - 2 šálky denně
- při ledvinových potížích.
Upozornění
Je pochopitelné, že při závažných onemocněních je lékařská pomoc nevyhnutelná a omezit se v takových případech na léčení svépomocí může být životu nebezpečné. Rady a doporučení, se kterými se setkáte na těchto stránkách, tedy v žádném případě nemají nahradit lékaře. Jejich cílem je spíše prevence různých onemocnění rozšíření všeobecných znalostí a informování o významu přírodních léčivých sil, aby si čtenář v případě potřeby mohl sám pomoci jednoduchými a přirozenými prostředky. Autoři nemohou ručit za následky vyplývající ať už ze správného, či nesprávného použití metod a receptů, které jsou prezentovány.
