Patizon
Patizon (Patison) - Cucurbita pepo var. patisson
Patizon patří do rodiny melounovitých stejně jako obyčejná dýně a jeho všeobecný popis platí skoro pro všechny druhy dýní.
Syrový patizon je daleko užitečnější než vařený a salát připravujeme stejným způsobem, jako byl popsán u dýně.
Patizon – UFO z vaší zahrádky
Je kulatý, sploštělý, s okrajem jako ozubené kolečko nebo talířek z vesmíru. Když ho najdete v bedýnce od farmáře, vypadá spíš jako zapomenutá dekorace ze školní výtvarné výchovy než jako plnohodnotná zelenina. Ale omyl, milá zlatá – patizon je opravdový superhrdina mezi dýněmi. Jen nemá potřebu se chlubit jako jeho oranžová sestra Hokkaido. On si klidně zůstane v pozadí – zato vás potichu a bez humbuku nasytí, osvěží a rozesměje.
Ano, opravdu rozesměje. Kdo kdy patizon krájel, ví, že připomíná létající talíř. A kdo ho jedl syrový, ví, že je jemný, křupavý a neskutečně šťavnatý. Patizon obsahuje více než 90 % vody, a přesto vás překvapí svou texturou, která není blátivá ani mdlá, ale příjemně pevná, skoro až gurmánsky rafinovaná.
Co je to vlastně za tvor?
Latinsky Cucurbita pepo var. patisson, patří do čeledi tykvovitých – stejně jako dýně, cuketa nebo meloun. A právě tam má své místo. Není to žádný podivínský exot, ale starý známý ve vtipném převleku.
Má spoustu odrůd – některé jsou bílé jako porcelán, jiné žluté jako citron a některé pruhované, až se vám z nich zamotá hlava. Ale jedno mají společné: jsou výživově hodnotnější syrové než vařené. A to je pro nás, milovníky živé stravy, signál ke slavnostnímu rozkrájení!
Proč vařit, když můžete chroupat?
Ano, klasické kuchařky vám budou tvrdit, že patizon je nejlepší zapékaný se sýrem nebo smažený jako řízek. Ale víte co? To je gastronomický hřích na živé tkáni. Patizon si totiž zaslouží lásku bez pánve. Ne proto, že by nebyl dobrý teplý – ale protože je naprosto geniální syrový.
Když ho nastrouháte nebo nakrájíte na tenké plátky, zjistíte, že je to vlastně takový zeleninový ananas bez sladkosti – šťavnatý, svěží, lehce neutrální, ale díky tomu ideální k ochucení čímkoli. Můžete ho marinovat v citronové šťávě, posypat semínky, zakápnout lněným olejem, smíchat s rajčaty, okurkou nebo koprem.
A hlavně – můžete ho sníst hned. Bez čekání, bez trouby, bez výčitek.
Patizon a výživa: Co v něm najdete?
Takže – co nám říká patizon pod mikroskopem? Překvapivě dost.
Obsahuje především vodu – přes 90 %. Ale i v těch zbylých 10 % se dějí zázraky. Najdete tu vitaminy C, B1, B2 a karoten, spolu s minerály jako vápník, hořčík, draslík a zinek. Je to nenápadná, ale efektivní zásobárna jemně působících živin, které tělo nepřetíží, ale podpoří.
Navíc je nízkokalorický, zásadotvorný a lehce stravitelný – takže ho můžete jíst v libovolném množství bez rizika, že by vám způsobil balvan v břiše. Je ideální pro lidi s citlivým trávením, zánětlivými střevy, oslabenou slinivkou nebo prostě jen pro ty, kteří chtějí jíst lehce.
Trocha poetiky navrch
Patizon je jako ten typ spolužáka, kterého jste ve škole přehlíželi, protože nevyčníval. Ale o pár let později zjistíte, že to byl jediný, kdo měl v sobě opravdový klid, moudrost a pevné hodnoty. Přesně takový je i patizon – není to modelka mezi zeleninou, ale když mu dáte šanci, zamilujete si ho.
Takže až příště uvidíte tenhle podivný talířek v regálu, nesuďte podle vzhledu. Otevřete mysl – a kuchyňskou zásuvku s nožem. Patizon čeká, až ho objevíte v jeho přirozené, syrové kráse.
Patizon v syrové kuchyni – letní hrdina bez potřeby varu
Když se řekne patizon, většina lidí si představí šlehačkově bílý talířek s vlnitými okraji, který se plní mletým masem a šoupne do trouby. Ale my, co se vyhýbáme pečení jako čert kříži (ne každý však může být na syrové stravě – ale kdo může, ten ví), víme, že největší krása patizonu se ukrývá v jeho syrové podobě. A že trouba není nutná. Ba naopak – byla by to škoda!
Patizon má jednu vzácnou vlastnost: je natolik jemný, že se dá jíst syrový bez jakékoli předchozí úpravy, ale zároveň natolik pevný, že drží tvar i texturu. Nezvadne jako okurka, nerozblemcá se jako rajče. Je to takový zeleninový zen – křupavý klid ve vaší misce.
Šťáva z patizonu – nápoj, který tě překvapí
Ano, opravdu se dá z patizonu udělat šťáva. A ne ledajaká! Patizonová šťáva je lehce mléčná, jemně nasládlá a má velmi osvěžující charakter. Je jako dešťová kapka v parném létě – taková, která spadne přímo na špičku nosu a přinese úlevu.
Lisovaná šťáva z patizonu obsahuje hodně vody, křemíku, hořčíku a vitaminu C. Je ideální pro hydrataci organismu a má mírně močopudné účinky, což ocení každý, kdo potřebuje pročistit ledviny, lymfu nebo se zbavit otoků.
Nejlépe chutná v kombinaci s karotkou, která její neutrální chuť pozvedne a dodá barvu i sladkost. Skvělá je i se zázvorem, citronem nebo kapkou lněného oleje, který pomáhá vstřebat vitaminy rozpustné v tucích.
Salát s patizonem – slavnost na talíři
Pokud jste ještě nikdy nezkusili salát s patizonem, přicházíte o hodně. Stačí ho nastrouhat nebo nakrájet na tenké plátky, posolit a nechat chvíli odležet. Mírně zkřehne a uvolní šťávu, která pak tvoří přirozený základ dresinku. A co dál?
Můžete přidat rajče, okurku, klíčky, slunečnicová semínka, citronovou šťávu nebo tahini. Patizon se chová jako chameleon – vstřebá chuť všeho, s čím ho smícháte, ale neztratí svou texturu. Dokáže být jemný i výrazný. Nenápadný i nosný. Je to zelenina, která nepotřebuje dominovat, aby byla nenahraditelná.
A protože má nízký glykemický index a vysoký podíl vody, je skvělou volbou pro lidi s diabetem, redukční dietou nebo těhotenskými nevolnostmi. Je lehký, snadno stravitelný a nezpůsobuje nadýmání.
Patizon jako nosič chuti a vůně
Jedním z největších darů patizonu je, že je jako bílý plátno pro kulinářskou fantazii. Nemá výraznou chuť, a právě proto se hodí do každé kombinace. Jeho textura je ideální pro marinování – zkuste ho naložit na 2 hodiny do jablečného octa, tamari omáčky a trochy medu. Uvidíte, jak se z něj stane „asijská okurka“, která strčí do kapsy všechny supermarketové náhražky.
Anebo ho smíchejte s nastrouhaným jablkem, trochou skořice a nasekanými ořechy. Ano, patizon klidně zvládne i sladký salát! Nevěříte? Zkuste to. Je to jeden z mála zeleninových druhů, který zvládá obě polohy – slanou i sladkou – s grácií a bez útrpného výrazu.
A co když je přerostlý?
To je častá otázka. Patizon má totiž tendenci narůst do velikosti menšího talíře nebo většího koláče. A právě tehdy se lidé ptají – dá se ještě jíst syrový?
Ano, ale pozor – čím starší, tím tužší. Mladý patizon má jemnou slupku a šťavnaté jádro. Starší kusy je potřeba oloupat, vydlabat semena a pracovat jen s pevnou dužinou. I ta se dá nastrouhat nebo nakrájet na nudličky, ale už nebude tak křehká. Může se hodit spíš jako základ do fermentovaných zelenin nebo do kyselého zelí.
Ale zázraky se dějí – někdo ze starého patizonu udělá syrové lasagne. Stačí ostrý nůž, špetka odvahy a dobrý nápad. A taky vědomí, že čím jednodušší kombinace, tím víc zazáří hlavní hvězda. V tomto případě patizon. A ten si to opravdu zaslouží.
Jak se patizon pěstuje – pohádka o tom, jak květ promění se v talířek
Patizon je trochu jako popelka – nenápadný, trochu podsaditý, občas přehlížený, ale když mu dáte šanci, překvapí svou krásou, výdrží i elegancí. A co víc – vypěstovat si ho zvládne i začátečník, který jinak úspěšně zahubí i kaktus.
Patizon se pěstuje stejně jako dýně, protože dýní vlastně je – byť v jiném kabátku. Má rád slunné stanoviště, kyprou půdu s kompostem a dostatek vláhy. Jeho semínka jsou velká, takže se sází snadno, a klíčí jako na povel, zvlášť když je jaro ve formě.
Vysévá se v květnu přímo na záhon (nebo dříve do kelímku za oknem) a během několika týdnů začne bujně růst. Listy má široké, květy zářivě žluté, plody se formují ve tvaru disků s vlnitým okrajem. Vypadají jako z pohádky o vodní víle, co nosí talíře na hlavě.
Kolik patizonů z jedné rostliny?
To je otázka, kterou si kladou všichni zahrádkáři. Odpověď? Záleží na počasí, zálivce, chuti hmyzu a trpělivosti zahradníka. Ale zpravidla platí, že z jedné rostliny může vyrůst až 10–12 plodů, pokud se udržuje v dobré kondici a nepřerůstají. Protože čím menší patizon sklidíte, tím víc jich rostlina vytvoří.
Mladé patizony se sklízejí ve velikosti dlaně, jejich slupka je tenká a nemusí se loupat. Pokud přerostou, dají se využít jinak – na šťávu, na fermentaci nebo jako přírodní mísa. Ano, čtete správně. Vydlabaný patizon můžete naplnit salátem a podávat jako elegantní servírovací nádobu. Hosté padnou na zadek. A to bez příboru.
Skladování – triky, jak patizon přežije i zimu
Zatímco dýně hokkaidó nebo máslová vám bez mrknutí oka přežijí celou zimu ve sklepě, patizon je trochu jemnější duše. Vydrží 1–2 měsíce, pokud je uložen na chladném, suchém místě, ideálně při teplotě 10–15 °C.
Nikdy ho nemyjte před uskladněním. Nechte ho tak, jak ho příroda stvořila – s trochou zeminy, s vlastním ochranným filmem. Slupka by měla být neporušená, bez otlačení. Pokud patizon zkontrolujete každý týden a oddělíte kusy, které měknou nebo se kazí, zbytek vydrží v klidu.
A když ho nastrouháte a zamrazíte, můžete si špetku léta přivolat i v lednu. Stejně tak se dá odšťavit a zmrazit šťáva. Nebo ho zkuste fermentovat – jako zelí. Nakrouhejte, posolte, promasírujte, napěchujte do sklenice a počkejte pár dnů. Výsledek? Osvěžující kyselo-slaný salát, který miluje vaše střeva.
Patizon jako léčitel – močopudný, ochlazující, očistný
Teď se dostáváme k tomu, co syrová strava miluje nejvíc – k léčivým účinkům. Patizon není jen další zelenina do salátu. On pomáhá regulovat vodní hospodářství těla, jemně stimuluje močové cesty, čistí lymfu a má přirozeně ochlazující účinek.
To znamená, že v horkých letních dnech osvěží lépe než meloun (i když ten je víc sexy na Instagramu). Navíc, díky obsahu křemíku a hořčíku, pomáhá regenerovat pojivové tkáně, nehty a vlasy.
Patizon obsahuje hodně vody (více než 90 %), má minimum kalorií a téměř žádný tuk. Pro syrovou stravu je to ideální surovina – lehká, čerstvá, a přitom sytivá díky vláknině. V kombinaci se slunečnicovými semínky a kapkou lněného oleje vytvoří dokonalé jídlo pro detox, hubnutí i klid v hlavě.
Patizon ve staročeské kuchyni – legenda mezi zeleninou?
Ano! I když by to dnes málokdo hádal, patizon se v Čechách pěstoval už v 18. století. Býval součástí zahrádek i polí, i když tehdy ještě pod jmény jako „dýně talířová“ nebo „letní dýně.“ V domácích kuchyních byl používaný především vařený nebo smažený, ale staré bylinkářky dobře věděly, že syrový patizon pomáhá při horkosti, zarudnutí, a jako obklad proti otokům.
Používal se jako nálev do očistných koupelí, strouhaný se přikládal na klouby a šťáva se pila při ledvinových potížích. A co víc – v lidové magii byl symbolem prosperity a plodnosti, hlavně díky svému tvaru, který připomíná slunce nebo květinu.
Patizon ve své nejčerstvější formě – salátová víla každé mísy
Syrový patizon je kulinářský poklad, který čeká jen na to, až ho vezmete do ruky a přestanete se tvářit, že nevíte, co s ním. Má jemnou chuť, křehkou strukturu, decentní vůni a hlavně – je univerzální jako černé legíny. Nastrouhat ho můžete skoro ke všemu.
Nejjednodušší forma? Pastelový salát z nastrouhaného patizonu, mrkve a červené řepy. Přidejte kapku citronové šťávy, mletý kmín, lžíci lněného oleje, pár kapek jablečného octa a máte lehký, osvěžující pokrm, který čistí, chladí, krmí a neotravuje.
Chcete něco slavnostního? Nakrájejte patizon na jemné plátky jako carpaccio, ozdobte je řeřichou, kapkou medu, citronem, pár kapkami oleje z vlašských ořechů a posypte nasekanými ořechy. Výsledek? Tleskající talíř i chuťové pohárky.
Kombinace, které fungují – a které úplně ne
S čím si patizon rozumí? Se vším, co je svěží, lehké a nerado se přehřívá. To znamená:
okurka, karotka, červená řepa, květák, čínské zelí, cuketa, ředkvičky, zelené bylinky (kopr, koriandr, máta)
ovocné kombinace s kyselinkou – jablko, grapefruit, citron, limetka, pomeranč
semena a oříšky – slunečnicová, dýňová, sezam, mleté lněné, para ořechy, kešu
Nekompatibilní parťáci? Nic vařeného, nic těžkého, žádná sladká smetana nebo sýry. Ačkoliv tradiční recepty často patizon vaří nebo dusí s cibulkou a máslem, syrová cesta volí čistotu a lehkost.
A pozor – patizon je hodně vodnatý, takže pokud ho necháte nastrouhaný stát příliš dlouho, pustí šťávu a ztratí strukturu. Proto je ideální jej míchat těsně před podáváním nebo kombinovat s vlákninovými prvky (například mletým psylliem, strouhaným kokosem nebo chia semínky), které šťávu nasají a zároveň zpevní texturu.
Patizonová šťáva – tekuté světlo pro játra i ledviny
Ano, i z patizonu jde lisovat šťáva. A že to zní podivně? Nechte předsudky za dveřmi. V patizonové šťávě je obrovský potenciál, zvlášť když:
potřebujete jemně pročistit močové cesty
chcete organismus lehce ochladit při letních horkách
potřebujete doplnit křemík, draslík a vodu bez zbytečných cukrů
Šťáva z patizonu je velmi jemná, světlounce mléčná a má lehce nasládlou chuť. Sama o sobě je decentní, až nenápadná, ale jako základní báze pro mixování funguje dokonale.
Kombinace pro šťávu:
patizon + okurka + máta + citron (osvěžující detox)
patizon + jablko + karotka + pár kapek zázvoru (jemně zahřívací, ideální na ráno)
patizon + řapíkatý celer + limetka + listy špenátu (zásaditý elixír krásy)
Fermentace patizonu – když zelenina zpívá do sklenice
Kdo jednou ochutnal fermentovaný patizon, nechce zpět. Je to jako probuzení pro chuťové buňky i střeva. Díky vysokému obsahu vody a jemné dužině je patizon pro kvašení ideální – přijímá bakterie s pokorou a mění se v hedvábně nakyslou pochoutku.
Jak na to? Jednoduše.
Nastrouhejte nebo nakrájejte mladý patizon.
Přidejte 1 lžíci soli na 1 litr suroviny, ideálně mořské nebo himálajské.
Promasírujte, až pustí šťávu.
Napěchujte do sklenice, tak aby zelenina byla potopená.
Nechte 3–5 dní kvasit při pokojové teplotě, pak přesuňte do lednice.
Výsledek? Jemný, lehce nakyslý, lahodný „pickles“, který chutná skvěle s jakýmkoliv salátem, zeleninovými nudlemi nebo jako samostatná svačina. A bonus? Vaše mikrobiota vám bude tleskat i v hlubokém spánku.
A ještě jeden tip od Kiki…
Nakrájejte mladý patizon na tenké plátky, potřete pastou z avokáda, posypte semínky a zarolujte. Voilà – máte raw jednohubky, které vypadají jako sushi, chutnají jako léto a nepřiberete po nich ani gram.
