5. Ono to působí!
Vždycky zdůrazňuji, jak je důležité udržovat tělo zevně i vnitřně čisté. Ve své výzkumné práci, ve které jsem se skoro půl století snažil najít základní příčiny lidských chorob, způsoby a cesty, jak jim zabránit a jak je léčit, ukázalo se být největší překážkou na cestě k potřebným výsledkům nahromadění odpadů v těle.
Velmi často na mě naléhala moje rodina a přátelé, abych věnoval svůj čas "užitečnějším věcem a nepromarňoval ho takovými výzkumy, do kterých již kliniky a nadace nastrkaly miliony dolarů". Byly mi předpovídány hrozné následky pro mé zdraví, jestliže budu trvat na věcech, které děsily vědecké a medicínské mozky.
Když jsem však zjistil, jak byli muži, ženy a děti používáni za pokusné králíky při experimentech, které - pokud jsem jim mohl dobře porozumět - byly zcela nepřirozené, a když jsem viděl, jak tito lidé během několika let doslova hynuli na následky těchto "vědecky uznaných výkonů" s rentgenovým zářením a očkovacími látkami - byl jsem rozhodnut, víc než kdy předtím, najít kořeny našich problémů, i kdyby to mělo trvat celý život.
Od toho dne, kdy jsem dospěl k tomuto rozhodnutí, stal jsem se svým vlastním pokusným králíkem. Rozhodl jsem se žít převážně z obilných produktů a pil jsem mnoho mléka: sloupy tak zvané "plnohodnotné stravy". Tyto potraviny byly všeobecně - i "autoritami" - udávány za nejdůležitější a nejúplnější potravu, za potravu, která obsahuje všechny živiny důležité pro zdraví, sílu a podobně. Dva roky jsem se při této stravě cítil výborně, až jsem najednou jednoho rána nemohl vstát z postele.
Přibral jsem mezitím 19 kilo. Podle zevnějšku a všeobecných měřítek mi nechybělo absolutně nic - až k tomuto osudnému ránu, kdy mě to zasáhlo jako blesk z jasného nebe. Jeden lékař za druhým mi dávali na srozuměnou beznadějnost mého stavu; měl jsem před sebou jen několik týdnů života, protože jaterní cirhóza ve spojení s hroznými bolestmi neuritidy, byly považovány za smrtelné.
Odmítal jsem jíst jejich léky a přijímat jejich rady. Vybavil jsem si v paměti rozhovor s jedním přítelem, jehož moudrost na mě tenkrát (před několika lety) udělala velký dojem. Byl přísný vegetarián a řekl mi:
"Kdybys měl být jednou tak nemocen, že bys nemohl vstát z postele, neber za žádných okolností medikamenty - jsou to jedy. Nejez tři dny nic. Nemoc je důsledkem nahromaděných odpadových látek v těle. Pij jednoduše každé půl hodiny sklenici čisté vody po tři dny a uzdravíš se."
Jeho slova jsem si v plné síle uvědomil, až jsem ležel bezmocně v posteli. Řekl jsem si, že nemám co ztratit, jestliže se budu jeho radou řídit, ale naopak možná mohu mnoho získat. Měl pravdu. Za tři dny jsem byl zase na nohou. Na třetí den, kdy nálevem odešlo z mého těla obrovské množství odporných výkalů, mně bylo jasné, co můj přítel myslel tím, když říkal, že nemoci jsou důsledkem nahromaděných odpadových látek v těle. Ptal jsem se sám sebe, jak se mohlo do mého těla tolik odpadu dostat a hlavně v něm zůstat. Jedl jsem všechno, co mi chutnalo a onemocněl jsem.
Můj přítel byl vegetarián a byl zdravý jako všichni, kteří se zdržují převážně ve volné přírodě. Jedl jen syrovou zeleninu, syrové saláty a ovoce - proč bych neudělal totéž? Udělal jsem to a byl jsem do šesti měsíců plný energie a podnikavosti. Začal jsem zkoumat hodnotu čerstvé, syrové potravy na jedné a vařené potravy na druhé straně. Vždycky když jsem jedl svoji potravu syrovou, cítil jsem se dobře, byl jsem samá činnost a moje stolice byla v pořádku. Jestliže jsem jedl potravu vařenou, byl jsem na druhý den zřetelně zvadlý, na můj mozek nebyl tak čilý a moje vylučování zřetelně horší.
Byl jsem zase udiven. Co bylo v syrové stravě, že jsem se po ní tak rychle zlepšil? Nastrouhal jsem si karotku, vytlačil šťávu a žasl jsem, kolik tekutiny obsahuje mrkev. Celý týden jsem nedělal nic jiného jen "si hrál s ovocem a zeleninou, strouhal je a vytlačoval šťávu. Denně jsem vypil až 4 litry, převážně karotkové šťávy.
Lékaři vyprávěli některým mým přátelům, že prý mám jen několik týdnů života před sebou; já jsem byl ale zde, čile jsem se pohyboval, pokožku jsem měl nažloutlou jako Egypťan a cítil jsem se zdravým. Ani jednoho z mých přátel jsem nedonutil, aby moje šťávy aspoň ochutnal!
Jakmile se stav jater a žlučníku zlepšil, netrvalo dlouho a zmizela i žlutá barva pokožky. Poučil jsem se, že žlutá barva kůže byla způsobena žlučí a jiným odpadem, které se uvolnily z jater a žlučníku očistným procesem, to jest vydatným pitím karotkové šťávy.
Ve svém nadšení jsem pod dozorem jednoho přítele - lékaře podával po jeden měsíc (a na svůj účet) na lože upoutaným mužům a ženám šťávy.
Tento lékař moji teorii nejen toleroval, ale dokonce schvaloval. Výsledky byly vynikající a to především u těch, kteří současně jedli syrové ovoce a zeleninu.
Tenkrát jsem byl přirozeně velmi mladý muž a znal jsem na všechno pádnou odpověď. (Znáte někoho, kdo by v tomto věku takový nebyl?) Potřeboval jsem peníze a byl jsem posedlý myšlenkou, jak zbohatnout. Zakrátko se z toho vyvinula mánie, která zabírala všechen můj čas a v průběhu dvou až tří roků začaly všechny moje nadšené pokusy a jejich výsledky váznout a za pět roků to vypadalo tak, že by se vlastně nic nestalo, kdy by tato výzkumná práce vůbec neexistovala. To jsou kratičké vzpomínky na ctižádostivého mladíka, který kráčel cestou "velkého byznysu". A následky? Ty byly přirozené a takové, jaké se daly očekávat: zhroutil jsem se nervově přesně na prahu splnění svých ctižádostivých plánů. Pracoval jsem tenkrát v Anglii. Jeden londýnský lékař, který mě přišel navštívit do bytu, mi řekl, že je moje ctižádostivá kariéra u konce, jestliže se buď nebudu nejméně rok chovat disciplinovaně a doufat, že se tímto způsobem uzdravím, nebo se vzdám všech svých obchodních podnikání a odejdu se dokonale zotavit do ciziny. Za devět nebo deset měsíců bych mohl být možná zase schopný vést svoje obchody dál.
Když se tento lékař rozhlédl po mém pokoji a uviděl na stole obraz zalesněné krajiny, zeptal se mě, co to má znamenat. Vysvětlil jsem mu, že je to perem a inkoustem zhotovená zvětšenina jedné momentky, kterou jsem asi před rokem vyfotografoval v Bruselu. Potom jsem se musel přiznat, že jsem na obraze pracoval převážně v posledních devíti až desíti měsících, a to často až do tří hodin do rána: "Ach" řekl, "váš problém není jen obchod a výživa, ale také nedostatek spánku v podstatně dlouhém časovém úseku."
Původně mě chtěl doporučit dlouhou jízdu lodí, ale protože věděl, že mluvím plynně francouzsky, poradil mi, abych si uspořádal věci v Londýně a odjel raději do Bretaně v severní Francii, ubyto val se někde na statku a jedl to, co se tam pěstuje.
Udělal jsem to. Sbalil jsem si své věci k delšímu pobytu ve Francii. Několik dnů jsem strávil prohlídkou měst Dinan a Brieuc - ale obě města byla pro můj záměr příliš veliká. Jeden taxikář mě vozil po okolí, a tak jsme na okraji vesnice Pontivy našli milý, starší, manželský pár na "rodinné zemědělské usedlosti", který byl ochoten mne ubytovat. Bydleli za vesnicí, do které se dalo pohodlně dojít pěšky, a která se dnes už rozrostla ve velké město. Nedaleko statku tekla řeka Aulne, kam jsem občas chodil rybařit. Tito roztomilí staří lidé jedli hlavně syrovou zeleninu a ovoce z vlastní zahrady, což se mi náramně hodilo. Na neděli si zabili kuře nebo něco jiného ze své drůbeže a občas byla ryba ulovená v řece.
Užíval jsem dokonale svého dolce far niente (sladkého nic nedělání) a cítil jsem, že jsem trochu zesílil. Jednou ráno, když paní domu připravovala zeleninu a škrabala mrkve, jsem si všiml, jak byly vlhké. V mém podvědomí bleskla myšlenka. Odpoledne jsem se madam zeptal, jestli si mohu vytrhnout a postrouhat několik karotek. Považovala to bezpochyby za britskou výstřednost, ale ráda souhlasila. Postrouhal jsem asi půl tuctu mrkví a vytlačil z nich šťávu přes jednu z jejích krásných, čistých, lněných utěrek. Nehledě k mým dřívějším zkušenostem před několika léty, bylo to moje první seznámení s výbornou karotkovou šťávou, získanou jednoduše a během několika minut.
Od toho dne jsem převzal úkol připravovat šťávy pro všechny tři. Tím se rychle zlepšila moje tělesná síla a zdraví v takové míře, že jsem se cítil zdravý a dostatečně silný daleko dříve, než za těch naordinovaných devět až deset měsíců a vrátil jsem se zpátky do Londýna.
Nemusím zdůrazňovat, že můj lékař užasl nad tím, jak jsem dobře vypadal a byl ohromen mou léčebnou metodou. Označil moji osmitýdenní léčebnou kůru za "fenomenální".
Od těchto zážitků ve svém mládí propaguji stravu ze syrových salátů, zeleniny a ovoce, s množstvím syrových šťáv tak často, jak je to jen možné.
Viděl jsem lidi v každém, jenom myslitelném, stavu zdraví nebo nemoci, kteří těžili z následujícího dvojprogramu: vnitřních koupelí za pomoci nálevů a střevních výplachů a z pečlivě připravené, vyvážené syrové potravy.
Mohu popravdě tvrdit, že bez výjimky každý, koho jsem v minulých pětatřiceti nebo čtyřiceti letech poznal a kdo se tímto programem řídil, byl nejen ve stavu zvládat svoje běžné choroby, ale i zabraňovat katastrofám dokonce tenkrát, když už byla doporučena chirurgická léčba - a bylo mu dopřáno zažít pocit uspokojení ze skutečného omládnutí.
Přirozená reakce každého, kdo toto čte poprvé, je otázka:
jestliže je to pravda a jestliže je to tak pro spěšné, proč to neví a nepraktikuje také zbytek tohoto světa?
Důvod, proč toto všechno není všeobecně uznávané, je v netrpělivosti většiny nemocných a trpících lidí, kteří chtějí dosáhnout rychlé a okamžité výsledky.
Tento program je tvrdší a trvá mnohem déle, než spolknutí tabletky nebo píchnutí injekce. Lidé jsou sváděni k těmto rychle účinkujícím prostředkům a ve snaze dosáhnout rychle hmatatelných úspěchů, přehlížejí skutečnost, že budoucí problémy ve formě pozdějších chorob a potíží, mohou být přímými následky takových prostředků.
Příroda potřebuje sice na uzdravení čas, ale výsledky jsou potom trvalé. Neexistují žádné bolesti nebo potíže některé části těla, které by se neodrážely v celém organismu. Lidé většinou nechápou, že když příroda léčí, vyvolává často v těle reakce, které musí být snášeny trpělivě pomocí vnitřní síly. Výsledkem je zdravější a mladší tělo. Když na to lidé přijdou, porozumějí tomu a použijí toho, poučí se, že příroda očekává od lidí jednoduchý život.
Je to člověk, kdo dělá život komplikovaným. Kdybychom se jen naučili řídit se v životě jednoduchými pravidly, pak by bylo pro nás také mnohem lehčí se naučit, jak omládnout.
