8. Čerstvými syrovými šťávami k zářícímu zdraví
Dnes, když opisuji tento rukopis na stroji, jsem požehnán tímto zářícím zdravím - ale vždycky tomu tak nebylo! Když mi bylo pět let, řekl lékař mým rodičům, že udělal všechno, co bylo v jeho silách, ale přesto není nejmenší naděje, že se dočkám příštího rána.
Dovolte mi odbočit od tématu a vyprávět vám tři zvláště důležité epizody z mého života, které mají jednoznačný vztah k tématu této knihy.
Podle vyjádření lékaře jsem byl tedy skoro mrtev!
V pěti letech jsem těžce onemocněl, ale nikdy jsem se nedověděl čím. Upadl jsem do bezvědomí a do komatu. Když jsem otevřel oči, viděl jsem maminku a tatínka klečet u mé postele a modlit se. Měl jsem dojem, že tatínek děkoval Pánu Bohu, že mu v minulých letech bylo dopřáno mít mě v rodině a snažně prosil Pána Boha, aby mně vrátil zdraví a život.
Vzpomínám si, že můj tatínek dodal: "Nebeský otče, jestli je to Tvá vůle ...". Přirozeně jsem tenkrát nevěděl, o co šlo a co to všechno znamenalo, ale tato věta se mně tak vštípila do paměti, že jsem ji nikdy nezapomněl.
Řekl jsem: "Maminko, já mám žízeň." Později mi maminka vyprávěla, že se oba na mě s překvapením a údivem podívali a maminka mi vzlykajíc přinesla něco teplého k pití. Divil jsem se, že maminka plakala, přestože se mi dařilo líp - moje první setkání se skutečností, že žádný muž nerozumí, proč žena dělá právě to, co dělá!
V každém případě jsem se rychle zotavil, a když příštího dne přišel lékař, byl nanejvýš udiven, že mě viděl stát u okna v noční košili, přestože já jsem své okolí ještě nevnímal. Často na to vzpomínám. Teď víte, proč věřím na zázraky!
Jako dítě a mladík jsem byl takový, že se muselo dávat pozor, abych se příliš nenamáhal. Dovedete si to jistě představit. To byl můj první boj o zdraví.
V pozdějších letech, když už jsem se z domova odstěhoval, jsem jel na dovolenou do Belgie.
Jednou ráno, když jsem se loudal bruselským parkem, narazil jsem na nezapomenutelně krásnou scenérii. Slunce doslova protékalo piniovým hájem na překrásné obrovské kapradí. Vyfotografoval jsem si to. Když jsem se vrátil do Anglie a nechal film vyvolat, zíral jsem s radostí a obdivem na překrásnou fotografii. Budoucí umělec! Nemohl jsem usnout.
Tento zážitek mě vyprovokoval ke koupi archu kreslířského papíru, abych mohl nakreslit zvětšeninu fotografie asi 30X45 centimetrů velkou. Pořídil jsem si ještě tuš, lupu a litografické pero.
Hned tu noc po večeři jsem začal ve své ložnici s kreslením obrazu a pracoval jsem od 19 hodin do 2-3 hodin do rána. Tak to šlo každou noc celých devět měsíců bez ohledu na to, že jsem nejméně pět dnů v týdnu od devíti do pěti musel být v kanceláři. Myslel jsem si ve své mladické lehkomyslnosti, že mně tato ztráta odpočinku a spánku neškodí. Přece však jsem mohl obraz poslat mamince k narozeninám. Po její smrti jsem si obraz vzal a daroval ho své ženě. Teď visí v našem obývacím pokoji nad harmoniem. To je ale jen začátek vyprávění.
Byl ze mě nervový vrak. Asi tři roky později, když jsem aktivně pracoval ve svém vlastním podniku, jsem se zčista jasna nervově zhroutil. Lékař mi řekl, že moje játra jsou těžce poškozená. Radil mi, abych zapomněl na všechna svá podnikání v Anglii, jestliže chci zkusit svůj zdravotní stav zlepšit, a šel do severní Francie, kde jistě najdu sedláka, jehož zahradnické "výrobky" bych měl jíst.
Sbalil jsem své věci a odjel do Bretaně na severovýchodním pobřeží Francie. Dík své plynulé francouzštině jsem skutečně za několik dnů našel poblíž Bretaně statek se starším manželským párem. Přijali mě jako platícího hosta na byt a stravu asi za dva dolary týdně! Během týdne jedli jen zeleninu (většinou syrovou) a ovoce z vlastní zahrady. Na neděli si zabili jedno ze svých kuřat nebo kachnu.
Jednou ráno jsem přišel náhodou do kuchyně a viděl, jak paní domu škrabe mrkev k obědu. Jak jsem se tak na ni díval, všiml jsem si, jak je ta karotka při loupání vlhká, aniž by přišla do styku s vodou. To mě začalo zaměstnávat a nutilo k přemýšlení.
Odpoledne jsem požádal o povolení vytrhnout a oškrabat si několik mrkví a použít její strojek na maso. Oškrabal jsem si tedy asi půl tuctu velkých karotek, a když jsem získanou kaši protlačil přes jednu z jejích utěrek, seznámil jsem se poprvé se šálkem bezvadné karotkové šťávy!
Každý den jsem si potom připravoval tolik šťávy, kolik jsem stačil vypít. I těm starým lidem chutnala.
Můj anglický lékař mi říkal, že to bude trvat dlouho, než se uzdravím - snad 9 měsíců nebo rok. Já jsem byl však asi za 8 týdnů v Anglii zpět a nechal jsem se od svého překvapeného lékaře, plného obdivu, vyšetřit.
Jaký závěr plyne z této zkušenosti?
První vyložený handicap byl, že jsem začínal s vysloveně slabým, nezdravým tělem. Protože jsem získal vědomosti, které jsem dovedl použít, byl jsem schopen zlepšit zdravotní stav svého těla.
Za druhé, připravil jsem své tělo nedostatkem odpočinku a spánku skoro o všechny síly, takže padlo za oběť prvnímu nervovému zhroucení.
Spánek a odpočinek
V průběhu let na mne velice zapůsobilo zjištění, jak velký počet chorob nezapadá do streotypního schématu běžných diagnóz.
Vypátral jsem, že s devadesátiprocentní pravděpodobností je jednou z příčin těchto chorob skutečnost, že lidé jsou starostmi všedního dne a životem v podnicích tak zaneprázdněni, že si nenajdou potřebný čas ke spánku a odpočinku, který tělo potřebuje. Tím lidský organismus pomalu, ale jistě chátrá.
Základní předpoklady k dosažení zářícího zdraví spočívají v nalezení dostatečného času ke spánku a odpočinku, překonání starostí, strachu a jiných negativních stavů a ve snaze o správnou výživu našeho těla s pravidelnou vnitřní a zevní očistou.
Šťávy pro zdraví
Za třetí, moje nemoc a s ní související události mi ukázaly cestu k objevení hodnoty čerstvých syrových ovocných a zeleninových šťáv a metod k jejich získávání. Umožnily mi vybudovat a udržovat si zdraví v takové míře, že mám k dispozici takřka nevyčerpatelnou energii, sílu a vitalitu.
