Slezina
Slezina (lien)
Slezina je umístěna pod levým obloukem žeberním. Je fixována vazivovými pruhy k žaludku a levé ledvině. Její křehká, prokrvená tkáň se nazývá pulpa. Slezina může svůj objem mírně zvětšovat nebo zmenšovat, během zažívacího procesu se zvětšuje. Je jakýmsi krevním filtrem. K jejím úkolům patří odstraňování opotřebovaných červených krvinek, bakterií a jiných odpadových látek z krve. Mimoto produkuje protilátky.
Po otěhotnění a během vývoje fétu (lidský organizmus od počátku 3. měsíce po oplození až do porodu; embryo) produkuje krevní buňky, skladuje je a odevzdává podle potřeby do krve.
Pravděpodobně nejsou ještě všechny funkce sleziny známé, ale jedno je jisté - není „zbytečným“ orgánem jak se dříve myslelo.
Je také nesporné, že zácpa má negativní vliv na slezinu. Poruchy tlustého střeva způsobují toxémii celého organizmu, tedy i sleziny. Abychom ji udrželi v co možná nejlepším stavu, jsou střevní výplachy - alespoň jednou za rok - na místě.
Rozdíl mezi jednoduchým a vysokým nálevem spočívá v délce použité rektální trubice.
Zakoupíme-li si vybavení potřebné k provedení nálevu je u toho krátká, tvrdá rourka z gumy nebo umělé hmoty. K vysokému nálevu používáme však rektální rourky 75 cm dlouhé, z měkké, ohebné, kvalitní gumy, která se napojí na krátkou tuhou rourku od klystýru. Namažeme-li dlouhou rektální rourku příslušným kluzným gelem, dá se lehce zavést do konečníku. Klystýrovou nádobu jsme již před tím naplnili vlažnou vodou. Jakmile je sestupný tračník několika nálevy vyčištěn, můžeme rektální rourku posunout o 5 až 8 cm, až se dostaneme do příčného tračníku. Tímto způsobem se dá uspokojivě provést vysoký nálev.
