Zelí

Zelí hlávkové - Brassica oleracea var. capitata
Zelí pekingské - Brassica rapa subsp. pekinensis

Kyselé zelí - se vyrábí nakládáním. Jemně se nakrájí a nakládá po vrstvách, které se důkladně prosolí. Někdy se přidává kmín, pepř, kopr a jiná koření. Ostatní se přenechá kvašení. Získá se potravina, která je sice chutná, ale svými nepřirozenými enzymy a velkým množstvím anorganických solí škodí zažívacímu systému. Sůl může snížit vitalitu cév a podpořit i jiné degenerativní pochody v těle.

Zelí – a jeho východní bratránek s čínským přízvukem

Zelí jako symbol domáckosti… i babiččiných sklenic

Zelí – to je u nás takový zeleninový dědeček. Sedí si v hlavě na poličce vedle brambor, mrkve a česneku, a kdykoliv se rozvine debata o zdraví, postaví se s hrdostí a řekne: „Já jsem tady doma!“ Ale pozor – ať už jde o klasické hlávkové zelí, nebo jemnější a uhlazenější zelí pekingské, vždy mluvíme o výživových pokladech, které mají co nabídnout i těm největším fajnšmekrům v raw světě. Obzvlášť, když jim nedáte vařící sprchu.

Zelí obsahuje více než 90 % vody, spoustu draslíku, vápníku, síry, trochu hořčíku a taky šťavnatý podíl vitaminu C, který se ovšem varem rozplyne jako pára nad hrncem. Právě proto se vyplatí vrátit se k původní podobě zelí – syrové, křupavé, plné šťávy a života. A nezapomeňme na chlorofyl – listy (zejména tmavší a zelenější části) obsahují opravdu léčivou sílu v podobě těchto rostlinných „slunečních lapačů“.

Pekingské zelí: Hedvábný orient mezi listy

Zelí pekingské, i když ho často vydávají za „čínské“, se naštěstí už dávno zabydlelo i v českých kuchyních a salátových mísách. A není se čemu divit. Je jemnější než klasické zelí, chutná sladce a nepálí v krku jako některé druhy hlávkového. Je lehce stravitelné, bohaté na minerály a vitaminy skupiny B a ideální na syrovou konzumaci.

Také je výborným parťákem do šťáv – když ho zkombinujete s jablkem, mrkví nebo řapíkatým celerem, vznikne nápoj, který působí jako jemná masáž pro střeva a zároveň podporuje detoxikaci jater. A co víc? Pekingské zelí nepůsobí nadýmavě tak silně jako jeho hlávkové příbuzné. Je to takový listový diplomat – nevyvolává konflikty.

Kysané zelí: Pověstná klasika… se špetkou podezření

Ano, kysané zelí je tradiční, má svou historii a mnozí ho milují. Ale jak už to u tradic bývá – ne každá se hodí do dnešní doby. Nakládání se solí, byť původně účinný způsob uchování, vede k přemíře anorganických solí, které zatěžují cévy a ovlivňují vnitřní prostředí těla víc než bychom chtěli. K tomu připočtěme ještě enzymy, které vznikají kvašením za přítomnosti soli – ty mohou u citlivějších jedinců působit až dráždivě.

Jinými slovy: kysané zelí jako příležitostný host – proč ne. Ale denně bychom mu klíče od lednice nesvěřovali.

Zelí a šťávy: Křupavé listy v tekuté podobě

Zelí je možné šťávovat velmi efektivně, obzvlášť pokud máte dobrý odšťavovač a trochu trpělivosti. Syrová zelová šťáva není zrovna delikatesa pro každého, ale zato má silně očistné účinky na žaludek a střeva. Tradičně se doporučuje při žaludečních vředech, zánětech sliznic a i jako podpora pro obnovu střevní mikroflóry.

Ale pozor – čistá zelová šťáva je velmi koncentrovaná, a proto je ideální ji kombinovat například s karotkou, řepou nebo jablkem. A ještě lépe – ne na lačno, pokud jste citlivější. Může totiž způsobit „šťávový tanec“ v břiše, který není pro každého příjemný.

Pokud si tedy chcete na zelí opravdu pochutnat a vytěžit z něj maximum, sáhněte po čerstvém, syrovém, tmavozeleném kusu, jemně ho nakrájejte, přidejte do salátu, ozdobte jím raw misku, nebo z něj udělejte šťávu s pomocí svých oblíbených zeleninových přátel. A kysané zelí? Nechejte na víkendový oběd s babičkou. A i tam možná zvažte, jestli místo knedlíku neukrojíte raději další mrkev.

Zelí – listový velikán, který přežil války, diety i trendy

Zelí není nudné. To jen někteří lidé jedí nudně.

Zelí má v české kuchyni výsadní postavení. Někdy je to ten důstojný společník vepřa-knedla klasiky, jindy se schová v salátu pod majonézu, a když má štěstí, dostane se až do fermentačního ráje jako kysané zelí. Ale z pohledu syrové, živé a svěží stravy je zelí absolutní královnou listové zeleniny, která nabízí mnohem víc, než se na první pohled může zdát.

Zelí obsahuje víc než 90 % vody, což z něj dělá osvěžující a šťavnatou potravinu. Navíc je bohaté na síru, vitamin C, chlorofyl, draslík a další minerály. Síra je přitom právě tím, co pomáhá regeneraci tkání, zlepšuje stav pokožky, vlasů a nehtů. Kdo si někdy udělal kúru ze zelové šťávy, ví, že i když to není lahoda pro jazyk, tělo tleská vestoje.

Pekingské zelí – hladký bráška z Asie

Zelí pekingské je takový jemnější a uhlazenější příbuzný klasického hlávkového zelí. Připomíná trochu salát, trochu kapustu, ale svou chutí a strukturou je někde úplně jinde. Je sladší, křehčí, méně dráždivé pro žaludek a hlavně – dokonale se hodí do čerstvých salátů i zeleninových šťáv.

Na rozdíl od některých jiných druhů listové zeleniny neobsahuje příliš oxalátů, takže je vhodné i pro ty, kdo si hlídají ledviny nebo kyselost organismu. Obsahuje vitaminy skupiny B, vitamin K, betakaroten a samozřejmě taky pořádnou dávku minerálů jako je vápník, draslík, hořčík a železo.

Kysané zelí – klasika s háčkem

Kysané zelí má v českých domácnostech dlouhou tradici. Nakrájet, nasolit, udusat, zatížit, nechat bublat… a doufat, že to nevybuchne. Po týdnech kvašení vzniká produkt, který je sice plný kyseliny mléčné, ale také velmi bohatý na anorganické soli a problematické enzymy. A přestože se někdy vyzdvihuje jako probiotická bomba, pro syrovou očistnou stravu to není ideální volba.

Nadměrná konzumace kysaného zelí, především u kupovaných produktů s vysokým obsahem soli, může zatěžovat cévy, ledviny, zvyšovat krevní tlak a přispívat k vnitřní nerovnováze. Pokud už kysané zelí konzumujeme, mělo by to být opravdu příležitostně, nejlépe bez dalších solí a zahřívání.

Zelová šťáva – síla ukrytá v tekutině

Zelí, především to syrové, je výborným kandidátem pro výrobu zeleninové šťávy. Ne každému chutná, to je fakt – ale ti, kdo jí dají šanci, většinou získají spojence pro hojení žaludečních vředů, zklidnění trávicího traktu a celkovou očistu střevního prostředí.

Syrová šťáva z hlávkového zelí je skutečně silný nástroj přírodní léčby. Má protizánětlivé účinky, podporuje regeneraci sliznic, a když se smíchá s karotkou nebo jablkem, vytvoří lahodný a přitom hojivý elixír.

Zelí pekingské naopak dává šťávu jemnější, sladší a mnohem snáz pitelnou – výborně se hodí do každodenního šťávového režimu. Kombinujte ho s celerem, jablky, mrkví, fenyklem nebo listy máty, a zjistíte, že i zelí může chutnat jako zeleninový koktejl s noblesou.

Závěrem: Zelí – zelenina, kterou podceňujeme… a přitom je to superhrdina

Zelí, ať už klasické, nebo pekingské, je levná, výživná, detoxikační a univerzální zelenina, která se hodí do šťáv, salátů, fermentací, i jako obklad na klouby (ano, i to je věc!).

Ale pokud chceme z něj vytěžit opravdu maximum, měli bychom mu dát šanci v jeho syrové podobě – tedy bez tepelné úpravy, bez soli a bez dusivého dusíku z octových nálevů.

Pekingské zelí se hodí skvěle na jemné saláty a denní šťávy. Hlávkové zelí zase léčí vnitřní rány, ale chutná výrazněji. A kysané zelí? To si nechme jako vzpomínku na dětství a výjimečný chuťový zážitek – nikoliv jako každodenní výživu pro buňky, které volají po světle, vodě, chlorofylu a tichu.

Zelí – zeleninový šampion každé domácnosti

Jak se stát zeleninovým celebritou? Buďte zelí.

Kdyby existovala soutěž o nejodolnější, nejuniverzálnější a nejpřehlíženější zeleninu zároveň, zelí by se v ní suverénně umístilo na prvním místě. Už celé generace je nedílnou součástí nejen českých kuchyní, ale i léčivých špajzů, babiččiných zázraků i moderních detox plánů. A přitom to všechno zvládá s nevinným vzhledem obyčejné hlávky.

Zelí je totiž pravý nutriční tank, ukrytý pod nevinným kabátkem. A jestli jste někdy pochybovali o tom, že i „obyčejné“ zelí může být superpotravina, tak vás zveme na výživnou jízdu mezi listy, šťávami a mýty.

Pekingské zelí – něžný bratranec z východu

Pekingské zelí (někdy mylně označované jako čínské) je odrůda, která potěší i ty, kteří se klasickému zelí obloukem vyhýbají. Je jemnější, křehčí, chuťově sladší a jeho listy se nejenže příjemně koušou, ale také skvěle mixují do čerstvých šťáv, které nezaskočí ani děti.

Obsahuje hojnost vitamínů skupiny B, vitamin C, K a betakaroten. Vápník, železo, hořčík a draslík tu nejsou jen do počtu – hrají zásadní roli v podpoře imunity, správné krvetvorby i hormonální rovnováhy. A protože pekingské zelí není tak „sírnaté“ jako klasické, je šetrnější pro citlivé zažívání.

Zelí a jeho síla v syrové podobě

Ano, víme, že zelí prošlo mnoha kuchyňskými metamorfózami – dušené, vařené, pečené, zapečené, nakládané i opékané. Ale syrové zelí je to pravé, co naše buňky potřebují. Proč? Protože jen tak z něj získáme živé enzymy, chlorofyl, vitamin C v jeho přirozené podobě a hlavně onu tolik opěvovanou sírnatou energii, která působí doslova jako očistná bouře.

Síra ve formě sirných aminokyselin (methionin, cystein) pomáhá tělu odvádět toxiny, chrání játra, regeneruje pokožku a je nezbytná pro tvorbu kolagenu a elastinu. A není náhodou, že už staré přírodní školy doporučovaly šťávu ze syrového zelí při žaludečních vředech – její účinek je protizánětlivý, hojivý a zásadotvorný.

Kysané zelí – mýtus, nebo zdravý skvost?

A teď přichází čas na kontroverzi. Kysané zelí – ano, ono slavné kvašené dědictví, které milujeme i zatracujeme. Vyrobené z nakrouhaného zelí prosoleného a zatíženého kvasí v sudech, sklenicích, kýblech… a vzniká cosi, co je sice plné probiotik, ale také soli, anorganických kyselin a fermentačních zbytků, které náš jemný střevní ekosystém někdy moc nadšeně nepřijímá.

Ve fermentaci mizí živé enzymy, které syrové zelí původně mělo. Navíc velké množství soli může být problémem u kardiovaskulárních onemocnění, při vysokém krevním tlaku i při dlouhodobém překyselení organismu.

Takže kysané zelí? Ano, ale velmi zřídka, ideálně domácí, bez octa a zbytečné soli. A rozhodně ne místo čerstvé dávky listů plných života.

Zelová šťáva – zdraví, které nešustí, ale teče

Zelí lisované na šťávu? Naprosto geniální! I když to není gurmánský hit sezóny, jeho detoxikační a hojivé účinky jsou legendární. Šťáva z hlávkového zelí podporuje regeneraci žaludeční sliznice, tlumí záněty, zlepšuje peristaltiku a pomáhá při nadýmání i zácpě.

Když k tomu přidáte mrkev, jablko nebo kousek řepy, vznikne lahodná a léčivá směs, která posiluje imunitní systém, čistí krev a okysličuje buňky.

Zelová šťáva je zázrakem nejen pro trávicí trakt, ale také pro klouby, játra a hormonální rovnováhu. A pokud ji pijete pravidelně, zlepší vám pleť, sníží zánětlivost v těle a upraví trávení do hladké harmonie.

A co pekingské zelí v kuchyni?

Tohle křehké zelené zlatíčko můžete krájet do salátů, vrstvit do raw rolád, plnit jím zeleninové taštičky, nebo z něj lisovat šťávu do smoothie s okurkou, mátou a citronem. Není tak tvrdé jako klasické zelí, takže je snazší na zpracování i žvýkání. A právě díky tomu je skvělé pro děti, seniory i všechny citlivější jedlíky.

Závěrem: Všechna čest, zelí

Zelí je dar. Skromný, levný, a přitom hluboce léčivý. Ať už ho konzumujete jako šťávu, salát nebo fermentovaný doplněk, vždy pamatujte, že největší sílu má ve své syrové, přirozené podobě.

Pekingské zelí přidá lehkost a jemnost. Hlávkové zelí nabídne plnou síru a zemitou sílu. Kysané zelí si nechte na zimu, ale nezapomínejte, že vaše buňky netouží po octu, ale po světle. A to ve své zelené podstatě zelí opravdu má.

Zelí a pekingské zelí – listová dvojka, která má co říct

Král zeleninových polí i detox smoothie

Zelí je u nás doma tak dlouho, že ho snad známe lépe než své příbuzné. Roste na zahrádce, fermentuje ve sklenici, duší se na pánvi, válí se v nákypu nebo číhá v šuplíku lednice jako věrná záloha. A i když se nám občas zdá jako nudný hráč druhé ligy vedle avokáda nebo mangoldu, ve skutečnosti má v sobě sílu, kterou mu může závidět lecjaká exotika.

Zelí je plné síry, vitaminu C, chlorofylu, vlákniny, enzymů a minerálů, které naše tělo potřebuje víc, než si přiznáváme. Je to zelený lék na záněty, překyselení, podrážděný žaludek, unavené střevo i na pomačkanou duši.

Zelí pekingské – něžné, svěží, čitelné

Zatímco klasické zelí si hraje na robustního sparring partnera, pekingské zelí přichází jako jemná baletka – lehké, křehké, svěží. Nezalézá pod zuby, je šťavnaté a má tak příjemnou chuť, že se do něj člověk zamiluje dřív, než ho stačí nakrájet.

Je ideální pro ty, kteří by sice chtěli jíst listovou zeleninu, ale nechtějí mít pocit, že koušou gumu nebo že je někdo trestá za minulé životy. Pekingské zelí je sladší, lépe stravitelné a méně aromatické než jeho hlávkový bratranec.

Šťáva ze zelí – tonikum s duší

Teď pozor, přichází pravda, která mnohým uniká: šťáva ze syrového zelí je něco jako bylinné antibiotikum. Ano, vážně. A ne jen v babských radách. Obsahuje totiž glukosinoláty, síru, enzymy a látky s protizánětlivým účinkem, které mají sílu léčit zevnitř.

Při pravidelném pití šťávy z čerstvého zelí se zlepšuje činnost žaludku, střeva, slinivky a i pleti. Je skvělým nástrojem při léčbě vředů, překyselení, zánětů trávicího traktu i při celkovém očištění organismu.

A teď malý hack: Pokud se vám samotná šťáva zdá příliš intenzivní (nebo rovnou odporná), smíchejte ji s mrkví a troškou jablečné šťávy. Nejenže tím vylepšíte chuť, ale ještě zvýšíte regenerační sílu tohoto detox elixíru.

Kysané zelí – kulturní fenomén i nutriční zádrhel

Kysané zelí si zaslouží zvláštní kapitolu. Je sice zdrojem probiotik a vitaminu C, ale připravuje tělo o enzymy, které se fermentací ničí. Navíc většina komerčně vyráběných verzí je přesolená a konzervovaná octem, což snižuje její hodnotu téměř na nulu. Příliš soli v kysaném zelí navíc může přispívat k demineralizaci, přetížení cév a vnitřnímu překyselení.

Jediné přijatelné kysané zelí je to, které si vyrobíte sami – bez octa, s minimem soli, ideálně s přídavkem kmínu, kopru nebo křenu. A i to bychom měli jíst spíš výjimečně, ne jako každodenní náhradu za čerstvou listovou zeleninu.

Listy, které mají cenu zlata

Málokdo ví, že listy zelí – zejména ty vnější, které často končí v koši – jsou ve skutečnosti pokladem. Obsahují nejvíce chlorofylu, minerálů a vlákniny. V pekingském zelí navíc najdete větší podíl vápníku, draslíku, zinku i železa.

Zelí má schopnost vázat na sebe toxiny a odvádět je z těla. Pomáhá čistit krev, zlepšovat trávení a obnovovat rovnováhu mikrobiomu. A protože je zásadotvorné, bojuje proti překyselení, únavě, padání vlasů i špatné náladě.

Pekingské zelí v kuchyni – ať žije čerstvost

Zapomeňte na vaření a smažení. Pekingské zelí je hvězda salátů, wrapů a smoothie. Stačí ho jemně nakrájet, přidat pár kapek citronu, avokádo, okurku nebo jablko – a vznikne živý salát plný světla, který vás nenadýmá ani netrápí.

Chcete si udělat raw závitky? Použijte celé listy jako obal a naplňte je mrkvovou pastou, semínky nebo kimchi. Můžete z něj vyrobit i raw verzi coleslawu – bez majonézy, zato s citronem a sezamem.

A co ta hlávka klasického zelí?

Nezapomínejme na staré dobré zelí hlávkové. Má sice trochu tvrdší listy, ale obsahuje více síry, vitaminu C a silnější detoxikační schopnosti. Je ideální na šťávu, krouhání, i na zeleninové raw placičky, které můžete nechat usušit na slunci nebo v sušičce. A i tady platí – čím čerstvější a světlejší, tím lepší.

Shrnutí – zelí není jen do zelňačky

Zelí i pekingské zelí jsou výživovou jistotou, která nezklame.
Mají mimořádné očistné, posilující a protizánětlivé účinky. Jsou skvělým základem do šťáv, salátů i raw kuchyně.

Vyhněte se přebujelé fermentaci a velkému množství soli. Zaměřte se na čerstvou, syrovou formu, ideálně v bio kvalitě.
Zelí možná neoslňuje vzhledem, ale je to nenápadný zachránce vašeho metabolismu.

Takže – dnes večer místo chipsů? Zkuste list pekingského zelí s hummusem.

Zelí pekingské